Možná melancholický večer. Terezka se však pousmívá a stírá slzy. Smršť emocí, jako počasí na apríla, když chvilku svítí sluníčko a chvilku prší, to když nebe je poseté duhami a o střechu klapou kroupy. Tak se ted ta malá cítí...
Můžete si myslet, že se svět zbořil pro některé věci. Ale i domy po povodních se opravují, nebo se strhnou a postaví nové.
Dnešní večer mě prosytil důvěrou, nadějí, zvláštním citem... Tak, že jsem si jistá, at se bude dít cokoliv, že nikdy nebudu po někom toužit, jako po svý jediný... Že vždycky budu patřit celá jen jí...
Hodlám se rvát sama se sebou, jen abych vydržela. Protože všechno zlé bude nahrazeno dobrý...
Vždyt přece život je boj, ale stojí za to!

Protože tenhle úsměv byl jen pro ni...

Protože její objetí hřeje i v zimě..

Protože je výjimečná...
* ♥♥ *
A protože chleba se sýrem a cherry rajčaty
a chleba s nutelou chutná nejlíp jen s... jen s ní <3


krasne foto :)