Březen 2010

Prší, ale Terezka má jasno...

29. března 2010 v 23:28 | Terezka |  Deníček
Možná melancholický večer. Terezka se však pousmívá a stírá slzy. Smršť emocí, jako počasí na apríla, když chvilku svítí sluníčko a chvilku prší, to když nebe je poseté duhami a o střechu klapou kroupy. Tak se ted ta malá cítí...

Můžete si myslet, že se svět zbořil pro některé věci. Ale i domy po povodních se opravují, nebo se strhnou a postaví nové.

Dnešní večer mě prosytil důvěrou, nadějí, zvláštním citem... Tak, že jsem si jistá, at se bude dít cokoliv, že nikdy nebudu po někom toužit, jako po svý jediný... Že vždycky budu patřit celá jen jí...

Hodlám se rvát sama se sebou, jen abych vydržela. Protože všechno zlé bude nahrazeno dobrý...

Vždyt přece život je boj, ale stojí za to!

:-)
Protože tenhle úsměv byl jen pro ni...


*IN LOVE*
Protože její objetí hřeje i v zimě..



Protože je výjimečná...


* ♥♥ *

A protože chleba se sýrem a cherry rajčaty
a chleba s nutelou chutná nejlíp jen s... jen s ní <3

Páteční slunečný den

26. března 2010 v 13:47 | Terezka |  Deníček
Slunce
Bože... celý týden je tak nádherně! Mohlo by stejně tak být i ve škole. I když, ted schytala Terezka nádherné známky, až na tu matematiku, kde silně plave. To se snad zlepší - paní učitelka má fakt dobrou vůli Ted má češtinu a vůbec neví, co to ta učitelka plácá. Píše si tu zasněně deníček místo zápisků...

Je teplo. Od Prahy, kde sněžilo to nejsou ani dva týdny, ted svítí sluníčko a venek volá po procházce, běhání, relaxu. Dokonce se Terezka i učila, což u ní nebývá zvykem. Je to fajn, opravdu.

Poslední dobou Terezku přepadají zvláštní pocity, myšlenky, stesk. To už tak milý není a i když je s přáteli a nemyslí na to, jsou chvíle kdy je prostě sama a vtírá se jí to do hlavy.

Doufá, že o víkendu bude stejně nádherně. Hodlá ho strávit u koní, na bruslích, na kole. Musí trénovat na dostihy a líbí se jí, že to, co dělá pro své tělo, má pozitivní výsledky. Terezka je svěží a free a to je příjemné.
Slunce

Trošku menší revue, protože za víkend se asi neukáže a netuší, zda zbyde čas na tvorbu jejího vysněného designu. O to je to složitější, že každý den má pro design jiný nápad. A další věc - Terezka je stoprocentně přesvědčena o tom, že udělá letní design a začne pršet. Tak snad raději ještě počká.

Zatím se mějte a smějte. Přeji krásný víkend! Peace

Narodili se... ♥ Nejmenší a nejsladší!

24. března 2010 v 0:00 | Terezka |  Deníček
Maličcí
Přírůstek do Mraveniště mě nabyl novou energií...

William a Viktor se narodili dnes 1. 9. 2021. ♥

Ne, doopravdy mi nepřeskočilo... opravdu je dnes toto datum a opravdu Bill přivedl na svět jeho a Tomiho miminka...

Tohleto totiž asi nikdo z vás nikdy nepochopí.

Jen dvě zasvěcené osoby a šestnáct Mravenců... ♥

Protože on prožil pár chvil rozkoše, osm a půl měsíce trpěl, šest hodin ležel na sále a narodili se tihle nejmenší a nejsladší cvalíčci... ♥ Pýcha ♥♥

Přijímám ted gratulace pro celou Mravencovic rodinu a doufám, že jim to štěstí vřele přejete... Ted už je jic doopravdy šest... ♥ Šest Kaulitzových...

Ted přeji všem z celého srdce ty nejsladší sny... ♥

Cosi...

23. března 2010 v 9:28 | Terezka |  Deníček
Ahoj... krásné ráno, že? Pěkná zima, jojo...

Sedím ve škole a za chvíli přestávka... ani cigaretu sem ráno neměla! Huh, nemůžu prostě přestat naráz, to byla hloupost... :(

Učit se? Hmmm za 2 hodiny test z matiky... nevím nic, hlava vygumovaná... čtu horké dlaně kytaristy a mám radost, že se slunce rozjasnilo...

Konec hodiny, tak se loučím... Se mějte a smějte..!

Brečíš a přeješ si, ten čas vzít zpátky?

23. března 2010 v 0:17 | Terezka |  Deníček
Ola...

Ležim si tak u kompu a je mi opravdu dost divně. Jakpak se máte? >>říká do ticha a ví, že jí stejně nikdo neodpoví v komentáři<< Zítra budu psát čtvrtletku z matematiky, myslíte že to umím? Ne. Vysrala sem se na to, celý den jsem.... mravenčila... Doopravdy to miluju, je to moje veliká závislost. Ale asi nejen to... nebejt mravenců, jistě se s NÍ teď už ani nebavim...

Dnešek byl fakt dost divnej. Nervičky fakt nějak šlapou, nebo to možná ani nejsou nervičky... Je tolik věcí co bych chtěla a nemůžu mít. Šla bych se picnout... Pocit "musíš se rozhodnout" je zničující...

Achjo - vyšťouralo se citlivé téma. Asi jsem přeborník ve lhaní. Už měsíc lžu jednomu, v mym životě dost důležitýmu, člověku... sobě samotný! Grrm... a celý namlouvání si čehokoliv stojí za hovno, když se pak řekne pár slov a vyšťouráte tim bolavý, zadupaný city...

Je to skoro devětatřicet dní... a furt je to čerstvý... jako by to bylo ted, přitom ta doba je nekonečná. Potřebovala bych zastavit. Nebo ne, spíš se asi rozeběhnout někam daleko dopředu... Život je tak nefér... Naděje umírá poslední? Já už snad prosím, aby umřela a nechala mě jít a začít znovu... Ale ona furt je a nevzdává to...

Co vlastně chceš Terezo? Nepříjde... nebude tu s tebou v Hradci každej den a nebudete spolu bydlet... růžový sny zlato? Vstávej, prober se z naivity - tohle je realita. Ona je TAM a je s NÍM... Zůstane tam ať už s kýmkoliv, ty to nebudeš........ pět měsíců......

Fakt piča sem prostě... neříct pár věcí, mohlo bejt ted třeba šecko cajk, myslela bych na Mravencovi, co se asi bude dít zítra. Pro změnu se zítřka ani nechci dožít...

Hmm... člověku fakt asi pomůže, vypsat ze z depky... gudnajt... lži forever...... a Mravencovi

Cukrárna

20. března 2010 v 8:20 | Terezka |  Ostatní
Srdcové... Další povídka, druhá v životě co jsem o NICH četla... První TwIncestní... ♥ A naprosto dokonalá. Sice tohle není uplně původní znění, je to BR, ale tak to vůbec nevadí... memory ♥ ♥


♥ ♥ ♥ Dave & spol

20. března 2010 v 1:00 | Terezka |  Osobnosti
Nádherné podívání... ♥

http://photos-a.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc3/hs189.snc3/19675_1121907387456_1820231194_242881_2869836_n.jpg

Den, který nám změnil život

20. března 2010 v 0:20 | Terezka |  Ostatní
Zvláštní spojitost s touto povídkou. Je z období, kdy jsem se o NĚ začala vůbec zajímat, děsí mě datum u povídky, duben 2006... A to už jsem je toho měsíce znala, znala zpaměti jejich CD a naprosto baštila všechno o nich... Je to tak, tak moc dlouho už! S opravou pravopisu se nebudu obtěžovat, zabralo by mi to kriticky dlouhou dobu... :-)

http://i208.photobucket.com/albums/bb101/tokiohotelamerica/00THA/2005/07_July/22_Halberg_OpenAir/bill.jpg

V "Celém článku"


Koncert Tokio Hotel

17. března 2010 v 16:37 | Terezka |  Deníček
Já nevím co psát... recenze a různé odborné i laické 'omáčky' si teď už snad můžete přečíst všude. Fotek taky kdekoliv uvidíte tisíce, ode mě žádné, protože já ve vlastním zájmu je jen vidět a užít si to, nefotila.

V neděli jsem přijela do Prahy. Slečna, se kterou sem měla trávit čas, byla v nemocnici, protože se složila. Nakonec ji pustili a 'za minutu dvanáct' chvíli než měli původně pouštět do haly. Klika, že se to tam všechno posralo, že byl koncert opožděn o tři hodiny, ona to tím pádem stihla.

Neděli a pondělí jsem strávila se slečnou, co mi chtěla vyškrábat oči, a 'její bandou'... Bylo to luxusní, nasmála sem se, byla dobrá zábava, fakt že jo, celou neděli aji pondělí.

Bylo velice vtipné, když přijely tourbusy se zvukařema, nás pár se tam rozběhlo s křikem a za náma dav :D to se mi moc líbilo vytvořit hysterii :D a pak jak nám všichni baštili, že sme JE viděly... ach... Pak bylo prozměnu potřeba nahnat dav dozadu, tak jsme zneužili dvojníků Billa a Toma a ječeli tam, až sme si málem zničili hlasivky... Na chvilku to doopravdy zabralo...

Málem jsem nepřežila (škoda) davovou hysterii před halou. Teprve po osmý se začlo pouštět a venku byl dav omdlívajících a mačkajících se lidí. Já chvíli byla ve vzduchu, dav mě unášel, mačkal mi břicho a hrudník tak, že sem občas nemohla dýchat. Chtěla sem dát do držky tý podělaný němce v růžovym, ale netrefila sem se skoro...

Koncert samotný na mě udělal ohromný dojem. Stále sem u výstupku asi mezi první a druhou řadou, nádherně jsem viděla. Ještě před začátek, se tam narvala nějaká němka zas před nás, tak sem ji vystrčila a ona mi vlepila. Opět jedna slečna byla zachráncem... Kluci vystupovali božsky. To, že Bill měl svůj 'krůtí účes' mi bylo naprosto jedno, byl pro mě dokonalý, stejně jako jeho robotický oblek...

Stejně jako všichni z kapely byli úžasní, Tomovy laškovné pohledy, Billovy úsměvy, burcování... Celá show - intro, hudba, světla, ohňová show... ♥ Všechno do sebe dokonale zapadlo a vytvořilo něco nepopsatelného...

Doposud si nesmím umýt obličej, stále nese stopy Billovy, Tomovy a Gustavovy vody... pod krytem v mém mobilu jsou dva papírky - červený a černý - z děla, které vystřelilo úplně na závěr. Na mé pravé ruce jsou stále dva náramky - od fanklubu číslo 157 a z koncertu žlutá páska... Asi tam zůstanou navždy, protože nejdou sundat...

To je asi vše, co jsem tak nějak chtěla napsat, až si to budu číst zase třeba za rok. Doufám, že nebudu muset na další JEJICH koncert čekat několik let... Těším se, až opět přijedou... jsou totiž nejlepší. Ať už sem je neposlouchala nebo jo... Ted si je hustím a budu hustit do hlavy stále... vyvolávají ty vzpomínky... Ty zůstanou stejně tak živý, jako je doposud mám z prvního koncertu... a jaký stoprocentně budou ze třetího... ♥ LOVE YOU AND >> THANK YOU SO MUCH<< !!!!!!

Osmnáct

1. března 2010 v 15:14 | Terezka |  Deníček
Páni.. ten čas fakt letí, ono se to občas vůbec nezdá. A není to asi ani tím, ale můj život se v mžiku obrátil naruby... Chvílema se mi to vymyká kontrole, tak bych možná mohla klidnit hormony :D

Nikdy jsem narozeniny neoslavila líp. Přátelé a kamarádi mi udělali několik krásných vzpomínek a to nejen dárky, ale i tím, co všechno pro mě udělali a dál dělají :-)

Rozešla se se mnou Týna... neříkám, že mě to nevzalo, ale nečekala jsem, že se z toho tak rychle vypiplám... Teď je to tak nějak v pořádku a je víc věcí co si musím vyřešit a na které se soustředit...

Co jsem se dozvěděla v sobotu? Že za 6 týdnů jedu na dostihy. A ne se jen dívat, nýbrž jet... Já a Follow the Rainbow... A spolu to dáme, protože jsme skvělá dvojka a já Slečně věřím na maximum. Ale bude ted fest těžký makat na sobě, zhubnout, zesílit... Vzhledem k tomu že se nemůžu pohnout na záda, je to o to komplikovanější...

Příští víkend jedu s Kíťou na hory. Maximálně se těším, protože to bude premiéra! Wow z Terezky bude velká snowborďačka :D bude tak efektně rozhrnovat sníh... prej hlavou mi to pude dobře :D:D

Za čtrnáct dní je koncert Tokio Hotel a já silně uvažuju, že mi nezbyde nic jinýho, než prodat lístek. Situace je prostě komplikovaná a nic mi to neulehčuje, ani to podělaný počasí... no, uvidíme... ale mrzelo by mě to, jela bych hrozně ráda...

To je jen takový soupis :) vůbec nevím, kdy přidám další článečky... tak zdarec lidičky a můj milý bločku!