Člověk se nemá na nic těšit, všechno se zkazí, opravdu.
Zákon schválnosti, proč se o tomhle neučíme ve škole v Právu?
...
V pondělí sem lehla s horečkama. No dobrý, tolik sem se těšila na "náš" pátek, poprvé v Roxetu a ještě s láskou. Super, tak jsem na dva dny vzdala školu, že to vyležím, což se úspěšně podařilo.
Samozřejmě, abych se rychleji léčila, tak sem si udělala inhalaci, ve který sem si opařila nos a na něm se mi udělal BOLAVEJ VELKEJ ČERVENEJ PUCHEJŘ!!! Takže ve čtvrtek, když jsem přišla do školy, všichni si mě fotili a měli mě za exota. Pohoda :-)
Samozřejmě ani taková maličkost jako zohyzdnění mého nosánku mě neodradila od radosti, vždyť už konečně přišel ten očekávanej páteční den. Večer. Šly jsme s Pettusskou a Pettulii na hokej, kde třebechovičáci stejně prohráli :-/ holky říkaly něco o nefér zápasu a přesile, ale já tomu kulový rozumim.
V 9 jsme si poslušně stouply na zastávku, čekaly na diskobus. Půl desátý... deset... o půl jedenáctý už na zastávce skoro nikdo nebyl, telefonující lidi zklamaně brblaly a nám v 11 jel poslední vlak zpět do Hradce...
Přešlo mě všechno opojení z vína a svůj perfektní vysněnej pátek/sobotu sem akorát probrečela a vzteky málem pukla. A už s ničím nikdy nebudu tolik počítat. Pak se totiž člověk strašně zklame nad tím, jak se všechno posere.
A úplně bych v tý špatný deštivý náladě zapoměla na ty hezčí věci tohodle týdne. První snížek, sice nevydržel ale byl tak roztomilej. Studil a štípal na tvářích a dokonce se mi na řase 9 vteřin udržela vločka! Co dalšího bylo prima, tak společný chvíle s Péťou a Šárkou. Péťa na mě má extrémně špatnej vliv, no a od Šári sem na to už zvyklá. Je fajn spolu strávit nejen školní chvíle...
...
Osud si s náma hraje. Zasahuje a zasahuje a nedá se uprosit k lepšímu konci.


pche, u nás je sníh do teď. :P