A může ji cítit zamilovaný člověk?
Áchjo lidičky, kdybyste to viděli. Ráno vstanu, zívnu si a protáhnu se a je mi zima. Na balkon ťuká déšť a venku panuje normální a nefalšovaná tma. Probouzecí škleb mi zmizí během chvíle, naskáču do oblečení, nachystám učení, navštívím koupelnu a jsem ok. Co chvilku z hlasivek vyloudim brouknutí nějaký písničky.
Jdu na autobus a tam nehoda. No jo, v HK City zaprší a auta už bouraj. Všude kolony, všichni se škleběj a já se škodolibě usmívám uťuknutému blatníku. Netuším, proč kvůli něčemu tak malichernému je nutno volat chudáky policisty.
Dnešní cesta autobusem nebyla tak krická, dveře mi skříply batoh ale dokonce sem stála na vlastních nohou! A ve školičce pohoda, jsem ráda že Pe-t-t-u-s-s-ka má stejnou náladičku jako já a nekazí mi to.
Teď dřepím na PEKu a kriticky se nudím. Už jen dvě hodiny, 3 hodiny volno a účetnictví. Pak jdu na skoka k Pe-t-t-u-s-s-ce. A večer s miláškem na klíně, jako vždy. Takže já se loučím :-)



ahoj zlatíí jak je