Říjen 2009

Oceana - La La

30. října 2009 v 20:09 | Terezka |  Hudba & Videa
I'll give you all my la la ,
but don't you tell my mama,
'cause I don't need no drama, in my life,
So let's hop into your car,
take me somewhere far,
so we can do the la la la all night.


...so we can do the la la la all night...

Moje plnoletiny a osmnáctý den po nich...

26. října 2009 v 21:57 | Terezka |  Deníček
Ach né, samozřejmě, že jsem furt ještě mrňavá sedmnáctka a jsem za to ráda! Jenže, měla sem depkoidní stavy z toho, že už budu 18tiletá a moc stará na všecko. A teď? Víte, já je upe přestala mít ráda. Neposlouchala je. Pak se nechala navrtat do poslechnutí jejich novejch písniček a poslouchala sem je s celkovou zvědavostí a poněkud dobrým pocitem, že ty písničky jsou některý vážně moc dobrý.

Tokio Hotel - 15. března 2010, 18:00! Snad se už nestane nepříjemnost a časový posunutí. Víte, kdybyste mi před měsícem řekli, že až bude jistý, že přijedou a až budou lístky v prdeji, budu takhle moc brečet, křičet, smát se. Já bych vám vážně neuvěřila, že mě to takhle sebere.

Moc se těším. Bude to jistojistě úžasný, jako to poprvé. Nebude to stejný. Bude to úplně jiný. Jedinečný... Love it <3

Víte, teď mě přešly úplně všechny starosti a problémy. Dala bych si vínko a chipsy ale musím si vystačit s čokoládovýma sušenkama, kterých už jsem přejedená xD To je pohodaa :D

Co napsat?

25. října 2009 v 23:22 | Terezka |  Deníček
Já vím, že to tu teďka zanedbávám.

Víte co? Škola se mnou de dost z kopce. Anglina, ekonomika a účto se mnou vypadaj dost bledě. No, matematika a právo by taky mohli bejt lepší, ale není to kritický. Musím teď fakt zabrat, učit se a učit se. Zařekla sem se, že ve školním týdnu budu odpoledne sedět nad učením minimálně po dobu, než udělám všechny úkoly. Musím prostě, nemůžu to celý proflákat.

Ahh, jsem tak ráda, že mám prázdniny. Už v sobotu mi začlo devítidenní volno. Povalování se v postýlce, spinkání do pozdního dopoledne a relax u telky a pití kafíčka. To mám opravdu ráda, navíc mi to rozhodně prospěje po kritickým minulým týdnu a tomhle víkendu.

V pátek jsem byla s Lucískem v MCM. Bylo to super, i když jsem za to musela zaplatit (a teď nemám na mysli vstupný)... Byla tam Verona, vystupovala prostě úžasně. Mám kartičku s autogramy a Markétka mi podepsala i telefonek, takže sem z toho měla radost jako dítě z vánočního stromečku. Co dál se tam dělo - byli tam mís současní i bývalí spolužáci a taky Janča - bejvalá spolubydlící - kterou bych tam opravdu nečekala :D :) Ale bylo to prima. Došla sem k závěru, že přestávám pít "jablíčko" protože mě to moc nakopne a moc opije a moc mě pak bolí bříško... Příště už nééé...

Dneska se posouval čas (nevěděla bych, kdyby mě na to Ali neupozornil), takže jsme spali o krásnou hodinku déle a to bylo vážně príma. Jen kdyby mě nebolelo levý oko. Asi se mi tam udělalo nějaký ječný zrno, večer už to pobolívalo ale v noci sem se probrala a myslela sem, že mi okno praskne a vyletí z důlku. Nacpala sem se ibalginem a modlila se za to, aby už uběhla jeho zabírací půlhodina. Pak sem konečně klidně spinkala a spinkala až do krásných 11.

Otravnej tenhle design už, že? Ale mě fakt chybí inspirace. A vůbec všechno mi chybí, chuť blogovat, psát články, dělat něco na netu a tak. Vždyť já poslední dobou jdu ze školy do postele. To je špatný. Teď se zregeneruju a pak zase ožiju. Doufám. Musím se překolíbat přes zimu. Podzimní únava, to bude jistě ono. Ponurost a negativita počasí působící na mou psychiku...

Tak ahoooj!


PS: blog.cz mi nedovoluje nahrát fotky, takže dodám třeba později z mcm.cz :)

Edit:







Ponurý týden, kritický počasí, první sněhový vločky a posraná páteční noc...

17. října 2009 v 16:47 | Terezka |  Deníček
Člověk se nemá na nic těšit, všechno se zkazí, opravdu.
Zákon schválnosti, proč se o tomhle neučíme ve škole v Právu?

...

V pondělí sem lehla s horečkama. No dobrý, tolik sem se těšila na "náš" pátek, poprvé v Roxetu a ještě s láskou. Super, tak jsem na dva dny vzdala školu, že to vyležím, což se úspěšně podařilo.

Samozřejmě, abych se rychleji léčila, tak sem si udělala inhalaci, ve který sem si opařila nos a na něm se mi udělal BOLAVEJ VELKEJ ČERVENEJ PUCHEJŘ!!! Takže ve čtvrtek, když jsem přišla do školy, všichni si mě fotili a měli mě za exota. Pohoda :-)

Samozřejmě ani taková maličkost jako zohyzdnění mého nosánku mě neodradila od radosti, vždyť už konečně přišel ten očekávanej páteční den. Večer. Šly jsme s Pettusskou a Pettulii na hokej, kde třebechovičáci stejně prohráli :-/ holky říkaly něco o nefér zápasu a přesile, ale já tomu kulový rozumim.

V 9 jsme si poslušně stouply na zastávku, čekaly na diskobus. Půl desátý... deset... o půl jedenáctý už na zastávce skoro nikdo nebyl, telefonující lidi zklamaně brblaly a nám v 11 jel poslední vlak zpět do Hradce...

Přešlo mě všechno opojení z vína a svůj perfektní vysněnej pátek/sobotu sem akorát probrečela a vzteky málem pukla. A už s ničím nikdy nebudu tolik počítat. Pak se totiž člověk strašně zklame nad tím, jak se všechno posere.

A úplně bych v tý špatný deštivý náladě zapoměla na ty hezčí věci tohodle týdne. První snížek, sice nevydržel ale byl tak roztomilej. Studil a štípal na tvářích a dokonce se mi na řase 9 vteřin udržela vločka! Co dalšího bylo prima, tak společný chvíle s Péťou a Šárkou. Péťa na mě má extrémně špatnej vliv, no a od Šári sem na to už zvyklá. Je fajn spolu strávit nejen školní chvíle...

...

Osud si s náma hraje. Zasahuje a zasahuje a nedá se uprosit k lepšímu konci.

Be in love

11. října 2009 v 4:56 | Terezka |  Deníček
Kristýnka by ma'la dnes, už o dva roky dhlšie vlasy...
Měla, ale to by si je nesměla furt stříhat holčička moje...
Když já si prostě nemůžu pomoooct :-/

Teď se ve mě míchá spousta pocitů. A nemyslím teď jako v tuhle chvíli ale teď jako v týhle době, jakože v delším čase... I když, zrovna teď se mám taky dobře, ale mám ještě k tomu všemu pěkný choutky... Jinak jsem ale úplně hodná O:-)

Když já sem teď tak plná jistoty, sebedůvěry, sebevědomí... Všechno to je tou láskou...

*bylo psáno ve 4 hodiny... následující část byla ppřerušena půlhodinovou pauzou a pokračováním až od půl páté... hmmm miluju tě :-*

Skončila jsem? Joo, vlastně že sem plná sebevšeho a spoustou lásky... V pátek se s NÍ uvidím a bude to rozhodně úplně úžasný...

Miluju naše plány do budoucnosti... Je krásný si to vysnívat v období, kdy doma mám spoustu problémů... Je to útěk do krásy toho, co mě čeká... Probuzení polibkem, čerstvou kávou od lásky, snídani do postele... Vracení se z práce, objímání, polibky... milování.

Nevím jak to tu všechno popsat a vyjádřit... Právě se Princezna z neznámého důvodu odhlásila z icka... :-( snad to nebude vážnej problém... To si musí každej zažít... A já jsem nejšťastnější na světě a vím, že už nikdy s nikým todle nezažiju, jedině s ní. Ona je ta první ♥ Už je tu, přišel na ni děda, že ještě nespí... Sakryš :-( Ať si říká kdo chce co chce... vím přesně, co si o tom všem myslí moje nejlepší kámoška Lucka... Přesně vím, co se honí hlavou Šárce... a můžu jen hádat, co se skrývá pod úsměvem Peťušky či Kíti... A nechci domejšlet, co by tomu řekli naši. Ale já se tim teď netrápím, Kristýnka je moje největší vazba k životu. Důvod, proč mít dobrou náladu a usínat s pocitem, že až se ráno pobudím, bude to o další den blíž k ní.

Teď jdu spinkat, bude se mi určitě tak krásně usínat... tak přeju všem dobrou noc, dobrý ránko :-)

Já sem ten motýlek... motýlek v bezpečí jejích dlaní... ♥
Miluju tě :-*


Edit 06:08: ještě sem nešla tak úplně spinkat.. ale už mizim... jsem mooc unavená... :-P :-* ♥

Ponurost deštivého dne?

6. října 2009 v 9:30 | Terezka |  Deníček
A může ji cítit zamilovaný člověk?

Áchjo lidičky, kdybyste to viděli. Ráno vstanu, zívnu si a protáhnu se a je mi zima. Na balkon ťuká déšť a venku panuje normální a nefalšovaná tma. Probouzecí škleb mi zmizí během chvíle, naskáču do oblečení, nachystám učení, navštívím koupelnu a jsem ok. Co chvilku z hlasivek vyloudim brouknutí nějaký písničky.

Jdu na autobus a tam nehoda. No jo, v HK City zaprší a auta už bouraj. Všude kolony, všichni se škleběj a já se škodolibě usmívám uťuknutému blatníku. Netuším, proč kvůli něčemu tak malichernému je nutno volat chudáky policisty.

Dnešní cesta autobusem nebyla tak krická, dveře mi skříply batoh ale dokonce sem stála na vlastních nohou! A ve školičce pohoda, jsem ráda že Pe-t-t-u-s-s-ka má stejnou náladičku jako já a nekazí mi to.

Teď dřepím na PEKu a kriticky se nudím. Už jen dvě hodiny, 3 hodiny volno a účetnictví. Pak jdu na skoka k Pe-t-t-u-s-s-ce. A večer s miláškem na klíně, jako vždy. Takže já se loučím :-)

http://fc05.deviantart.com/fs17/f/2007/170/2/d/sweet_lips_by_yasmingreen.jpg

Milý denníčku, dnes máme výročí!

4. října 2009 v 1:01 | Terezka |  Deníček
Wow, Denníčkem tě nazývám už celý dlouhý rok.
Páni, moc moc jsem se těšila na tenhle den.

Když se člověk nudí...

4. října 2008 v 23:36 | Tereskaa | Deníček
...tak udělá co? založí si blog xD... Nebudu počítat, kolikátý tohle je, asi bych se nedopočítala mno... Ale tak snad mi chvilku vydrží, když sem občas něco přidám nebo se vypíšu, když budu potřebovat =c)
co se týče designu, chci na pozadí glittrový hvězdičky, ale nemůžu je sehnat :'( ale až budou, tak mi to tu bude krásně blikaaat jako noční obloha =-*

tak já du eče něco užitečnýho robit....

Ty už celý dlouhý rok tu trpíš ty moje žvásty, necháváš se strojit do různých kabátků a ukládáš den po dni úryvky mého života... Navštívilo tě celkem 5509 lidí a obsahuješ 493 článků... Mazec...


[1] ღKikuSZenQaღ | Web | 5. října 2008 v 0:21 | Reagovat
Lol jo no několikátej že xD^^
A nepiš spisovně dyt je to strašný xD O:-)
xDD jinak držim palce..
...ať dlouho šlape..:-)

***

Abych tě zrušila? Nee, věřím, že si do tebe budu ukládat důležitý i nepodstatný momenty svýho života snad ještě jako stařenka (jestli se toho ovšem dožiju)... Ne, opravdu, číst si zpětnně ty svoje řeči, občas je to k smíchu a občas k pláči, ale jsou tu zaznamenaný. A jak jsem je přečetla, zjistila sem, že na spoustu toho špatného jsem opravdu radši zapoměla... Ale ty nezapomínáš, jsi tu pro mě, pokračuješ...

Měla bych už vážně mlčet... Nemám k tvým narozkám nachystanej ani design, ani diplom, obrázek... nic, snad to omluvíš. Jediný, co jsem chtěla udělat a možná se k tomu dokopu, je galerie se všemi designy :-) ale na to času dost...

Ten koment od Kiki - ať dlouho šlape... Kdo by řekl, že vydrží tak dlouho, že?
Já mu taky nejdřív nedávala moc velkou životnost...

Mám ráda svůj bloček...

http://terriseek.blog.cz/ ♥♥




Kritický týden

3. října 2009 v 3:26 | Terezka |  Deníček
Ahojky...

Hmmm, už minulá sobota byla strašná, protože se mi něco ulomilo na zubu a škrábalo to, tak v úterý hurá k zubařce... No od zubařky sem měla jet do školy, ale namířila sem si to na intr, do poštýlky, zalezla a spinkala. Až do hodně pozdě odpoledne :-D

Jinak škola, opravdu kritický. Šárka už 2 týdny chybí, ale já sem ráda, že můžu bejt s Peťuškou (ne, já vím že se to čte Pe-t-t-u-s-s-ka xD)... Vůbec nepobírám matiku, jsou to nějaký trapný matice a z ekonomiky jsem prozměnu dostala dvě pětky. Super, že? Ještěže tam mám Peťušku, pač mě povzbuzuje už jen když se na mě hloupě podívá... "Ty sou hloupý... ty sou velký... ty sou velce hloupý..."

O intru teď ani nemluvím, a to právě Peťuška mi vnukla takovou představu o tom, co třeba jít bydlet na byt a čenžnout to za intr. Hrozně ně to chytlo. Vzpomínám, v prváku pro mě internát byl jedna velká svoboda. Dopadlo to tak, že jsem propadla, ale toho taky nelituju - byla to zkouška života. Každopádně teď jsem skoro dospělá a změna je život, bylo by fajn zkusit něco nového. Jsem moc ráda, že mamča mě podporuje v tomhle rozhodnutí, sama říká že pro mě to bude lepší. Zná mě, ví že sem samostatná jednotka nesnášející utlačování. A intr? Tam neteče voda, nejde internet, všechno je zakázaný (jíst na pokoji, mejt nádobí, mít rychlovarnou konvici apod.)... Bylo by fajn odejít a zkusit něco nového...

Další věc v tomhle týdnu, ve vší tý ponurosti sem si řekla: "Co furt jen fňukáš a kňouráš z nešťastný lásky, hmmm? Miluješ, to je krásný, i když třeba neopětovaný, buď za to ráda! Miluj jak můžeš a měj z toho dobrý pocit." No a najednou bylo všechno takový lehčí, byl důvod proč se usmát, i když jsem vytočená. A navíc, moje láska vlastně vůbec není nešťastná. Vždyť já to milování ani nedokážu specifikovat, tohle sem nikdy nezažila a o to je zvláštnější, že když se celá klepu nervozitou a vzrušením, taju pod polibky nebo i pláču z výlevu citů, dělá tohle všechno jedna dívka. Moje malá Princezna se kterou se asi tři a půl roku znám a necelý dva roky ji naprosto šíleně zbožňuju... Mě se běžně holky nelíběj. Ale ona je dokonalá - a ja jsem dneska řekla: "Každý má svoje mouchy, ale ty máš komára."

Vím, že mě postupem času zase začnou hlodat myšlenky, proč okolní svět odsuzuje za to, že mi na srdci leží dívka a na kluky nemám ani pomyšlení. Že svět se bude tvářit kysele a koukat skoro skrz prsty... Kašlu na to, teď je důležitá Princezna (nejen teď, vždycky)... Brzo se uvidíme, na 99% a já mám motýlky v bříšku z toho že se jí podívám do krásnejch oček, políbim na ty sladký růžový rty a celou ji budu mít obejmutou v náručí... ♥

A teď jdu spinkat, jsem naštvaná, že celý článek sem musela psát znovu. Případný edity zítra (dneska)... Dobrou noc/ráno :-)

Edit 3.10. 18:30:
  • znám se se slečnou skoro 2 a půl roku, ne 3 a půl... na to si ještě musím počkat :-)
  • vlastně už asi dál nic napsat nechci, je to tak nějak shrnutý všechno co bylo potřeba...