Září 2009

Hezká chvilka

26. září 2009 v 22:29 | Terezka |  Deníček
Zase sem mohla být chvilku šťastná - se svou nejlepší kamarádkou.

Bylo to fajnové.

Měly jsme cool hruštičky.
Cool jablíčka xD

"To je kůůůůůůůl... To je ale kůůůůl..."
"To je ale klacek."
"A né tyč?"

"Nešmatlej mi na to vodítko! Nesnášim když vedu Jessinu a někdo mi furt šmatlá a šmatlá na to vodítko!" "Šmatly šmatly." *šahám na Lucku* "Nešmatlej na mě, furt na mě dneska někdo šmatlá!" "Jůůů, já šem balbínečka, já šem celá lůžovoučká a němám láda kdyš na mě někdo pošát šmatlá!"

No prostě pořád sme se smály furt nščemu, od jablek, po kamínky...
Nesmály jsme se, přitrouble jsme se hihňaly nebo křenily nebo měly výtlem :-)

Potom jsme šly "k nám", sedly si na mostík, nožky svěsily směrem k vodě a vzpomínaly. Jak jsme tam seděly pod tím stromem a četly si fanfsky. Já pak měla dvě klíšťata :-) Jak sme se brodily pod splávkem a potom nastydly...


Pak sme prostě jen běžely - utíkaly volný a svobodný.


A byly jsme šťastný.
Vždycky jsme šťastný.
Spolu.
My.

Mám moc ráda tu svou malou zlatou blondýnku :-*


Článek... Neobyčejně obyčejný

26. září 2009 v 0:21 | Terezka |  Deníček
Terezka se jde vypsat ze své nálady, na doporučení Kiky, která pravděpodobně touží číst tu mou hromadu hloupých a nesmyslných žvástů. Většinou je to stejně snůška blbostí vyplozených z mé zadumané hlavy. Jako třeba teď, že?


Mohla bych začít třeba svými sny. Ten předvčerejška na včerejšek byl opravdu zvláštní - zdálo se mi že jsem v HK ve futuru já a další tři holky. Potřebovaly jsme zabít 4 určitý lidi, mělo to být naráz, ale nevydařilo se. Každý den na tom samém místě byl jiný člověk, po druhé vraždě už po nás pátrala FBI. Nikomu sem neviděla do tváří. Když jsme měly zabít posledního, třetí patro bylo zapancéřovaný, abychom se tam nedostaly. Stály sme u toho čipu a chtělo to po nás pin, kterej jistojistě věděli kluci dole z restaurace. Než jsme se dohádaly, jeden z nich přišel a říkal, že nás tam nepustí, že už jede FBI a že sme ztracený. Pak to nějak otevřel, vymluvily jsme se, že jdeme nakupovat. A pak tam byl ten druhý číšník z restaurace. Podíval se na mě a pronesl: "Proč to děláš, proč ji posloucháš? Nejsi vrah, nejsi zabiák! Pojď. Spolu zvládneme přežít" Podal mi ruku, objal mě. Ty tři holky chytla FBI a odsoudila je k trestu smrti. Můj sen skončil v jeho objetí zazvoněním budíku.

Sen ze včerejška na dnešek - katastrofy doslova. Opět moje blízký prostředí, tentokrát domov. Zdálo se mi, že sněžka vodorovně pukla, nadzvedla se z jedný strany a začaly se z ní chrlit gejzíry lávy a výbuchy atomovky, takový ty houby, jestli víte. Pak sem najednou byla doma, zavřeli jsme okna a já když se nadechla, tak to šlo těžko, vzduch byl horkej a měl pachuť olova. Mamka mi řekla, že to je radioaktivita a že se nemusím bát, že aspoň nebudu mít kašel. Ale musíme zůstat v domně, že tam sme v bezpečí před zuřící planetou. Pak se to celý přeměnilo a já byla s Bonem na procházce u splavu. Všechno umíralo radioaktivitou, stromy žloutly, obloha byla šedo zlatavá a špatně se dýchalo, olověný vzduch. Všichni lidé byli bledí. Najednou se Bonovi poddrolila zem pod nohama a on se mi málem oběsil na vodítku, naětěstí se nějak zamotal a já ho vytáhla. Pak sem najednou byla někde pod horama, ale to místo sem znala... obloha byla modrá, louky a les zelený, voda křišťálově čistá a vzduch lehoučkej, horskej. Jen ta voda měla jinou mapu než měla mít, řeka široká, podemílala zem a měla vodopády. Táta, kterej stál smutně vedle mě řekl: "Vidíš? Tohle je Labe... je k nepoznání... takhle to nemělo skončit." No a pak sem najednou zase byla doma, všechno bylo oranžovo šedý a vzduch horkej a chutnal po olovu. Koukala sem z okna na téměř uschlej zažloutlej strom a potom do ticha a slz zazvonil budík.

Tyhle dva sny mě opravdu mučí, nemůžu ty momenty vyhnat z hlavy. Říkám si, že moc koukám na filmy, ale tohle byly jedny ze smysluplnejch a ucelenejch snů. Navíc si oba přesně pamatuju a o to je to děsivější. Bojím se dneska jít spát - co mě čeká? Usínám s vcelku hezkýma myšlenkama a zdá se mi něco co nemá.

Jinak, co k vyjádření mých pocitů? Jsem opět hodně velký období tropů a pouště - deště a horka /připomíná mi, že bych radši nic neměla přirovnávat k přírodě a živlům/... Dokážu spontánně se smát, dělat spoustu hovadin a užívat si srandy /viz roznožka z balkonu/ a stejně tak najednou být smutná a brečet... Jsem hold asi emocionální člověk, nebo jsem prostě přecitlivělá, což můžu dát za vinu třeba tomu, že jsem měla angínu a antibiotika. Jistě, to ty prášky na mě mají špatný vliv. Moje srdce čas od času fibriluje a občas má zástavu. Bože lidi, potřebovala bych dostat pár facek a pak pořádný obejmutí a velkou pusu. Opravdu, to by mi jistě pomohlo vyrovnat hladinu citů do normálního polovičního štěstí. Jo, poloviční štěstí je nejlepší, není tolik sobecký a musí o něj člověk víc bojovat. Né vážně, jde na mě opět večerní /noční/ melancholická nálada, vypadá to že si před spaním opět pobrečím a zítra budu zase trdlovat po celým domě. Huh, měla bych už možná mlčet, tenhle můj sloh už má víc jak stránku. Možná mi fakt udělalo dobře Kikčino doporučení - vypsat se. "A potom bude všechno dobrý... všechno dobrý... všechno dobrý."

http://3.bp.blogspot.com/_PZUT7DiTy9I/SV6QPiRcE_I/AAAAAAAAAys/Dh2k5Txg1xM/s400/sad-cat1.jpg

No, tak teď asi dobrou noc. Já ji snad budu mít taky, nechci znova noční můry. A díky deníčku, že opět trpíš tu spoustu mých nesmyslných žvástů. Bolí mě hlava a chce se mi bulit. A ještě nejsem vykoupaná. Skončí film a půjdu to napravit. Já vím že se opakuju, ale snad se mi doma bude spát líp. Budou se mi zdát lepší sny. Nebudu si stejskat, protože... sem tu doma ne...?

http://fc02.deviantart.com/fs6/i/2005/053/f/2/Sad_Kitty___Broken_Hearted_by_xl_technokitten_lx.jpghttp://fc01.deviantart.com/fs6/i/2005/052/9/d/Sad_Kitty_by_xl_technokitten_lx.jpg

http://fc02.deviantart.com/fs6/i/2005/054/4/f/Sad_Kitty___My_Smile_is_Broken_by_xl_technokitten_lx.jpg

Tak teď už doopravdy dobrou noc...

Sooo sexiiii *rofl*

20. září 2009 v 22:13 | Terezka |  Obrázky & Fotky
Kikina něco poslala zas a Terezka se válí smíchy *rofl*

Zdroj: http://i-support-gays.blog.cz/

Wooooow ♥ pod perexem xD

A FAKT TO STOJÍ ZA TO xD xD xD


Katyusha by sisters Tolmachevy

20. září 2009 v 11:48 | Terezka |  Hudba & Videa
Šikovný holky :-)


Sweetbox - Sorry

20. září 2009 v 11:02 | Terezka
Opět inspirováno Ivetkou, "ukradla" sem jí to z fejsu... Krásná písnička...


Blog opět v novém kabátku

19. září 2009 v 14:10 | Terezka |  Deníček
Tentokrát podzim, nemohla jsem si pomoct :-) Miluju tohle roční období, jeho pestrost a proměnlivost počasí, z kterýho akorát vždycky nastydnu xD Teď třeba sem nemocná, ale zároveň mám takovou nějak podzimně pozitivní náladu, což je moc fajne.

Přikládám náhled a podzimní video <3



R.M.Y. - Osud

19. září 2009 v 13:06 | Terezka |  Hudba & Videa
V rámci hledání jedné písničky jsem narazila na tuhle.
Pěkné :-)


Dnešní den...

18. září 2009 v 20:49 | Terezka |  Deníček
Stačilo, že sem si chvilku psala s Lucí.
Fakt jen chvilku, protože ona se chystala pryč.
Ale i to bylo prima.
Je to, jako když si vyrazíte dech a někdo vám dá první pomoc.

Dvanáct dlouhých let.
Jsi kdo mě zná nejlíp.
A já snad tebe.
Díky za to, že jsi.

Mám tě moc ráda!

Jdu hajat... Dobrou noc všem!

Život se sype jako domek z karet...

17. září 2009 v 18:02 | Terezka |  Deníček
Nějak se mi to vymklo z ruky. Nějak? Nejvíc jak mohlo. Do toho všeho být ještě nemocná, ležet v posteli a nesmět do školy. Ležet v posteli a přemýšlet nad nesmrtelností chrousta. Ona ji leží v hlavě a nechce jí dát pokoj. Všechno jako by se vracelo ta nejhorší minulost. Forevr zase skončilo nějak brzo.

Terezka si šáhla na dno...

16. září 2009 v 16:42 | Terezka |  Deníček
Teď už stačí, aby se odrazila.

Nebude se ptát proč, ví to moc dobře.

Nebude prosit a modlit se, potože naděje už zemřela.

Jejich společné album schová do skřínky na den, kdy ho bude moct vyndat a šťastně se nad ním pousmát a vzpomenout si na to krásné.

Teď půjde ven na cigaretu.

Až se vrátí domů, udělá úkoly a půjde se koupat a večer spinkat.

Pro dnešek se loučí.

http://frtim.files.wordpress.com/2009/01/crying.jpg