Štědrý den
Jsou tak šťastní. Sebastian se motá kolem Severuse, který koulí vanilkové rohlíčky. Příliš se mu to nedaří, zejména, když jeho malý synek mu ťapká pod nohama a do každého rohlíčku se mu snaží plácnout ručičkou. Severus se nerozčiluje, miluje ho a tohle je hrozně roztomilé. Ani jeden si nevšímá Harryho, který sedí uklizený v křesle před krbem a čte jednu ze Severusových oblíbených knih. Jsem tu navíc. Vážně bych měl zmizet. "Severusi," odváží se Harry promluvit, "chceš něco pomoct?" "Můžeš naloupat brambory na salát," odvětil mu suše. On mi dal práci? Světe div se. Ještě nechci odejít, nechci nikdy odejít.
'Pohodová' štědrovečerní večeře. Severus uložil už vcelku utahaného Sebika v devět večer. Pak pověsil na krb vánoční punčošku a do ní dal pár malých dárků, co pro něj měl. Harry měl dárky pro oba, ale chtěl je tam dát, až Severus půjde spát, dočká-li se toho. Nikdy si nepřipadal tak opuštěný, tak sám, jako právě teď. Byli spolu, ale každý zvlášť. Seděli každý v jiném křesle, poslouchali praskání v krbu, popíjeli víno, ale mlčeli.
"Měl bych odejít?" "Chceš-li," odvětil neutrálně Severus. "Jsem tu navíc, ani jeden mě nepostrádáte." "Čím to asi bude?" Harry už to ale v sobě nemohl udržet, "SKLAPNI SEVERUSI!" vstal s obličejem rudým vztekem a smutkem. "Přestaň mě ničit víc, než jsem, prosím tě o to! Mrzí mě to, bože, mrzí mě všechno špatný co se stalo! PROMIŇ, ty i náš syn! Neměl jsem zaklepat na ty zatracený dveře, radši jsem měl zůstat někde pryč, než abych viděl, jak jsem pro vás opravdu cizí!" Severus stále seděl v křesle, sledoval ne už tak intenzivní plameny v krbu a trochu kroužil sklenkou se zbytkem vína. "Přestaň se litovat," řekl po chvíli ticha, které přerušovalo jen Harryho funění. "Litovat? LITOVAT?" řekl z posledních sil, otočil se a měl se k odchodu.
"Stůj," řekl, když už Harry téměř bral za kliku hlavních dveří. Ten se zastavil, spustil nataženou ruku a zůstal stát na místě. "Ovšemže tě postrádáme, Harry, oba dva. A víc než mě chybíš právě Sebastianovi. Každý večer tě volá, před spaním. Byl zvyklý, že ho ukládáš ty, i když z toho nemá ještě pořádně rozum, uvědomuje si, že se stalo něco špatného mezi námi." "Chybím ti?" "Ublížil jsi. Odešel jsi." "Vyhnal jsi mě kletbou," odvětil Harry tiše, smutně. "Chtěl jsi ho vzít sebou, myslíš že bych tě nechal? Potřeboval jsi být sám, klesnout na dno a já věděl, že klesneš. Musel sis projít nejhorším, abys viděl, co - jsi - zatraceně - ztratil," odmlčel se na okamžik, "když ses tahal, s někým jiným." Severus vstal a šel pomalu k němu, Harry koukal do země. "Vím, co jsem ztratil. Vidím to. Užírají mne výčitky svědomí, netušíš jak moc. Přál bych si vrátit se v čase a neudělat to. Miluji vás oba, nadevšechno." To poslední téměř vzlykl. Severus vzal do dlaně jeho tvář a zvedl mu hlavu, aby ho přinutil podívat se mu do očí. Harry to udělal, vyhaslé zelené oči plné slz. Chvíli na sebe jen tak koukali, pak Severus Harryho objal a pevně sevřel v náruči. Harry se bolestivě rozeštkal, "o-odpustíš mi? Pros.. prosím, Severusi... prosím." Vzlykal a křečovitě mu mačkal košili. "Odpustím Harry... Ale nezapomenu."
EPILOG
Vlak přistavený k nástupišti 9 a ¾ hlasitě zahoukal a kolem něj se to hemžilo mládeží loučící se s rodinami. "Tak se tam měj krásně Sebi a hlavně nám pošli sovu, abychom věděli v jaké jsi koleji a jak se ti tam líbí, ano?" uculoval se Harry a rovnal synkovi límeček. "Jasně taťko," zašklebil se Sebi a ještě se šel rozloučit se svým druhým tatínkem. "Žádný - lumpárny. A hlavně se dobře uč, ano? A nezapomeň že Albus Brumbál je především tvůj ředitel a ne dědeček." "Jasan. Chci říct - samozřejmě." Zatvářil se Seb na chvíli naprosto vážně, ale pak skočil Severusovi kolem krku, "Bude se mi stýskat." "Neboj, rychle ti to uteče." Pustil Severus svého syna a ten šel ještě obejmout Harryho. Pak s posledním zamáváním naskočil do vlaku, který po chvíli odjel. Dva muži se objali kolem pasu a společně odešli z nádraží, odkud se přemístili domů.
The End


já ti to pak napsala do reklam