Pozn. Autorky: Je tu další díl. Trochu deprimující, možná. Ale jinak to nejde, věřte mi. To by jinak nebyl Severus, kdyby se nedržel na uzdě a hned povolil.
V Harryho myšlenkách
Jsem na dně, naprosto. Je plně sám v bytě 1+KK bez vybavení, utápějíc se zbytečnými obavami o svého syna. Všichni ho opustili, co taky mohl čekat od milenců? Ti jsou přece jen pro dočasnou potřebu. Pamatuje si mě Sebik
ještě vůbec? Třeba ne, je se Severusem šťastný, vždycky byl. A Sev si dokáže poradit v každé situaci. Vždycky dokázal, vždycky byl jedinečný, obětavý. Dostával ze sebe maximum pro moje největší blaho. A já? Sprostě jsem ho zradil. Bože, chci ho zpátky. Chci ho mít aspoň tak blízko, abych ho mohl vidět. A Sebastiánka. Svoje malý štístko.
ještě vůbec? Třeba ne, je se Severusem šťastný, vždycky byl. A Sev si dokáže poradit v každé situaci. Vždycky dokázal, vždycky byl jedinečný, obětavý. Dostával ze sebe maximum pro moje největší blaho. A já? Sprostě jsem ho zradil. Bože, chci ho zpátky. Chci ho mít aspoň tak blízko, abych ho mohl vidět. A Sebastiánka. Svoje malý štístko.
O měsíc a 3 týdny později
Vánoční prázdniny, jak ohavná věc? Bývávalo a teď je to znovu. Severus mohl odjet do klidu svého domova a plně se věnovat synovi, který strádá po tatínkově pozornosti. Jak mám udělat dítku šťastné vánoce? Proboha, to je na mě příliš. Asi jsem měl zůstat v Bradavicích. Ale být stále na krku Brumbálovi? Snape, koukej se vzchopit! Když se dostavili domů, Severus to shledal prázdným a ponurým. Chyběla mu Harryho přítomnost více, než by si přiznal. Jeho nevyřčené prosby mohly být zanedlouho vyslyšeny...
Zrovna koulel vanilkové rohlíčky a čas se nemilosrdně blížil k půl druhé ráno, když uslyšel klepadlo od hlavních dveří. "U Merlinových vousů, koho to sem čerti nesou v tenhle čas?" zahudroval, otírajíc si ruce od těsta. Otevřel dveře a zůstal téměř stát s otevřenou pusou. Je to on? To není možný. Vypadá, jako by nejedl snad roky. "Co tu děláš?" přes všechno úsilí pronesl naprosto chladně. "Nemám kam jít." "Na to jsem ti dobrý? Přišel jsi nám zkazit Vánoce?" mladému muži se sklopeným obličejem k zemi začaly téct slzy už když slyšel jeho chladný hlas. "Přišel jsem... no... Dovol mi alespoň ho vidět. Na chviličku. Pak zmizím..." "Nevidím k tomu důvod." "Je... je to můj syn." Zašeptal zlomeně a poprvé se na Severuse podíval. Hodnou chvíli tam jen tak stáli a dívali se na sebe, Harry zdrceně a Severus nepřístupně. Pak Sev poodstoupil ode dveří a pustil tak promrzlého Harryho dovnitř... Ten se zul, přitáhl si lehký kabát blíž k tělu a šel oddaně za Severusem s tím, že se podívá na malého a půjde pryč.
Když ho viděl, málem se složil. Jeho miminko tam spalo v tehdy jejich společné posteli. Vypadal na tom letišti s nebesy opravdu drobounce a nevinně. Chviličku Harry stál a koukal ode dveří, pak se otočil a odešel. "Už si na mě ani nevzpomíná, že?" "Netuším, nepoužívám na něj nitrozpyt." Samozřejmě, každý večer volá tvoje jméno. "Dáš si čaj?" harry se trochu zmateně podíval. "No, rád." S tím Severus odešel uvařit čaj. Stále stojícímu Harrymu nabídl aby si sedl, když na stůl pokládal horký nápoj a smetanu. "Když dovolíš, půjdu zpět do kuchyně, mám tam nějakou práci." Řekl stále stejně studeně a odešel, v hlavě mu však šrotovaly myšlenky. Harry mu ublížil a moc. Jeho rozbité a slepené srdce bylo znovu na kousíčky. Teď je tu, celý zubožený, s kruhy pod očima a s prosíkem, jestli smí vidět syna. Jak by mu to proboha mohl zakazovat. Jenže co teď? Jestli ho ráno Sebastian uvidí, zblázní se. Trochu mu promazat paměť by bylo příliš kruté, ne?
Po pár dnech
Severus svolil, aby u něj Harry zůstal. Na Vánoce nikdo nemá být sám a když Harry v obýváku u čaje usnul, Severus nebyl s to ho vyhodit zpět na mráz. Šel toho dne spát pozdě v noci a ráno ho jeho malý kuliferda už v sedm tahal za nos a kňoural že má hlad. Když pak viděl Harryho, celý šílel. Severus od té doby dělal, jako by Harry neexistoval. Dovolil mu se usalašit v nejzadnější ložnici, nechal ho jíst a používat koupelnu ale to bylo vše. Vůbec si ho nevšímal, jediný jejich rozhovor byl: "Je snídaně." "Ano... díky..." "Je oběd." "Děkuju..." "Je večeře." "Dík."
Severus nezakazoval za každou cenu Sebastianovi, aby byl s Harrym. A i Harry si s ním hrál jen hodně nesměle. Jen tiše zpozarohu sledoval, jak se o něj Severus s láskou stará. Jako dřív, jakoby tam Harry vůbec nebyl. Oh, ano, jistě že si uvědomoval, že ho Harry sleduje, ale prostě to ignoroval. Jen ať vidí, že si bez něj poradíme. Myslel si pro sebe.
Harry každou noc plakal a zpytoval svědomí, jinak tomu nebylo ani dnes. Moc chtěl získat svojí lásku zpět, ale on byl příliš chladný a nejspíš moc zlomený. Jeho vinou. Pitomá nevěra. Zbytečná, k ničemu. Jako já... Vůbec mě nepotřebujou, jsou šťastní, spolu. Zítra je štědrý den, bylo by lepší, kdybych zmizel. Navždy... Tohle asi nezvládnu. Co z toho, že jsem slavný? Sto není víc než jedna, když ten jeden tě má rád. Měl. Miloval mě, dlouho trvalo než to přiznal sobě a pak i mě. A já ho zradil. Udělal pro mě všechno a já mu podkosil nohy... Vzdám se všeho, jen aby mě zase vzal zpět. Zpět k sobě... Zpět do rodiny... naposledy tiše vzlyknul a spánek ho zmohl... Zítra je štědrý den. Budou spolu ale každý sám..?
...to be continued


:'(
Něco málo mi to připomíná...
Krásný.