Poslouchají vyprávění, tužby a přání lidí, kteří věří nebo si přejí zázraky...
Když se Kristýnka odhlásila z ICQ, šla jsem ještě s tátou na zahradu. Jen tak, možná ze zvyku, jsem vzhlédla a viděla tu nádheru na obloze. Ani jsem se nevrátila domů, vytáhla jsem spacák a lehla si na zem. Zima mě vyhnala pryč, ale i ta chvilka stála za to...
Hvězdy. Nádherně planou a sledují vše. Vehnaly mi slzy do očí, kdyby jen to, rozplakaly mě. Dneska jsem měla nádhernou náladu, stále mám, ale tohle byla tak důvěrná chvilka. Já, cvrčci a planoucí obloha. Chvilku jsem je počítala, prohlížela si souhvězdí a jen tak přemýšlela. Zrovna jsem snila, když oblohu prožízla nádherná kometa. Snila jsem a přála si. Nesplnitelné přání... Kéž by hvězdy měly opravdu tu moc a plnily je. Svět by byl pak tolik šťastný, snad tak, jako já, když užívám chvilku a nemyslím na okolní svět...
Teď už jdu spát a je mi tak nějak zvláštně. Dobře i špatně. Odeberu se do svého světa snů a nechám se unášet... Unášet na obláčku pod hvězdami... Možná pak spadne další a splní mi má přání...
Sladké sny...



ALe neví..xD