close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sebedestrukce, aneb myšlenky mi opět přehřívají mozek

24. července 2009 v 14:02 | Terezka |  Deníček

Předem varuji, nečtěte tenhle článek, je to snůška keců jedné sebelitující se, téměř formálně dospělé cácorky, která se na svůj věk vůbec necítí.


Ach jo, snažím se utíkat před svým vlastním životem. Nemůžu přeci být formálně dospělá, když se na to psychicky necítím, hmm? Co je tohle za nespravedlnost? Chci být opět tou malou holčičkou, co běhá po venku a jediné, co jí zajímá, že musí být na večerníček doma a jakou pohádku si před spaním přečte. Holčičkou, kterou netíží poslední dva roky studia na střední škole, výběr vysoké, zaměstnání a tak podobně.
Vím, že člověk by se neměl topit v minulosti, ani si příliš vysnívat ideální budoucnost, nebo ho to naprosto vtáhne. Jenže minulost je tolik osvobozující, jednoduché starosti a radosti, které naplňují člověka, aniž by si to třebas uvědomoval. Já to tehdy neviděla, to až teď, po čase. Ne nadarmo se říká, že člověk pozná, co tolik miloval, až to dočista ztratí. A jsou věci, které nemají návratu.
Ze všech stran slyším, jak jsem vždycky byla klidné a bezproblémové dítě, oproti mým sourozencům starším i jednomu mladšímu téměř jako ztělesněný andílek nevinnosti a hodnosti. Upřímně, tahle slova mě ničí. Když jsem byla menší, připadala jsem si jako živel, neustále v akci a stále jsem něco podnikala. Nevím, co mě naučilo příliš řešit problémy a zamýšlet se nad tím co bude, když, coby, kdyby a tak podobně. "Ježiš to neřeš, ne?" Tak tohle slyším pořád... "Chováš se nesnesitelně dospěle." Tohle taky, až příliš. "Buď trochu spontánní, ne?"

Takže bych teď měla udělat něco střeleného, třeba vrátit se z večerní procházky až v pět ráno, nebo si obarvit hlavu nazeleno a nosit kohouta? Mmmch *tired*

Znáte film Rozum a cit? Tak já jsem taková ta Elinor Dashwoodová.
 


Komentáře

1 ^NenuSh & KikuSh™ ^NenuSh & KikuSh™ | Web | 24. července 2009 v 14:56 | Reagovat

Přečteno,kolik ti je?

2 Terezka Terezka | Web | 24. července 2009 v 14:59 | Reagovat

Sedmnáct a třičtvrtě

3 ^NenuSh & KikuSh™ ^NenuSh & KikuSh™ | Web | 24. července 2009 v 15:00 | Reagovat

Aha .. Mrzí mě to :(

4 Terezka Terezka | Web | 24. července 2009 v 15:04 | Reagovat

mě to za chvilku přejde... jako vždy

5 Tea Tea | Web | 24. července 2009 v 18:06 | Reagovat

Ahoj, samozřejmě mi to nevadí... :-)

K tomu článku... Dost jsem se vyděsila, když jsem ho četla. Protože jsem měla pocit, že píšeš o mně. Ano, přesně to cítím i já. Mám hrůzu, čistokrevnou hrůzu, z budoucnosti. Stále vzpomínám na dětství a když mi dá realita facku a zjistím, že minulost vrátit nejde, jsem z toho dost přešlá. Mě to bohužel za chvilku nepřejde. Jsem v této náladě vyjma pár hodinek denně pořád. Sžila jsem se s tím. Tobě přeju ať se z toho brzy dostaneš a nebo ať si zvykneš. Ono se někdy ani nic jiného dělat nedá =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama