"Je, ahoj... Ty nespíš?"
"Ne." "No, já myslel že budeš. Co dělá Sebastiánek?"
"Vzhledem k tomu, že mu jsou necelé dva roky a je půl jedné ráno, nejspíš prohání koně ve výběhu."
"Nebuď tak uštěpačný. Co se stalo?"
"Mělo by se snad něco stát?" Pozvedl muž sedící v křesle s mohutnou knihou v klíně pravé obočí.
"No... Ne... Jdu se vykoupat..."
"Nepolíbíš mě na přivítanou?" To teď zelenooký mladý muž, který se před chvílí vrátil z města svraštil obočí."
"Odkdy po mě vyžaduješ polibky na přivítanou?"
"Spíš odkdy tys je přestal vyžadovat?" pronesl opět s mírnou dávkou sarkasmu.
"Seve nech toho - "
"Čeho přesně?" Přerušil ho.
"Myslel jsem těch tvých hloupých řečí!"
"Byls u něj?"
"Nevím, o čem mluvíš." "Víš to Zatraceně dobře, Pottere. Byl jsi s ním?"
"Naříkej mi Pottere! Nevím z čeho mě podezíráš, nevěříš mi?"
"Přestávám."
"Super!"
"Harry."
"NE SEVERUSI! NECH MĚ BEJT! CHOVÁŠ SE JAK NAPROSTÝ IDIOT! NEMŮŽU JÍT ANI DO MĚ --"
"NE NEMŮŽEŠ! Ne, pokud řekneš, že se vrátíš v osm a příjdeš o půl jedný ráno!" Sklidnil se zase trochu Sev, "a nekřič, vzbudíš Seba."
"Hodláš mě držet pod zámkem?"
"Ne, to rozhodně ne. Ty mě hodláš dál tahat za nos?"
"Netahám tě za nos," zamračil se Harry.
"Nevěříš ani sám sobě, běž si dát panáka veritasera a přijď mi říct pravdivě, že jsi byl ve městě hm?"
"Veritaserum? Budeš mě vyslýchat jako nějakýho padoucha?"
Severus se zamračil a pak zase nasadil kamený výraz. Vstal a přišel ke svému muži. Jemně ho objal okolo pasu a položil si hlavu na jeho rameno, tvář í ke krku. Harry to bral jako usmíření, zavřel oči a pevně Seva objal. Ten ale nasál jeho vůni, spíš vůni někoho jiného, vycítil z něj zvláštní spokojenost."Nestačím ti?"
"Co?" vyvalil oči Harry a snažil se odtáhnout, Sev ho ale hned nepustil , to až po nešťastném oddechnutí a nasazení kameného výrazu.
"Jdi se umýt, cítím ho z tebe," řekl a zvedl povýšeně hlavu. V Harrym to kypělo, vztek z jeho náhlého pohrdání i ze sebe samotnýho.
Severus se otáčel, když se Harry napřáhl že mu vrazí, Sev ale rychle vytáhl hůlku a mrštil po Harrym němým everte stati. To nepřipraveného Harryho odmrštilo na nedaleký stůl a s třeskem z něj smetl vázu s astrami. Vytáhl vlastní hůlku a začal mezi nimi lehký zuřivý souboj.
Ten ale netrval dlouho, když od schodů se ozval ublížený pláč. Oba toho nechali a koukli tím směrem. Sebastiánka jejich hádka vzbudila a už nějakou dobu sledoval, co se děje. Ručičkama objímal kolínka a plakal.
Sev byl první kdo se vzpamatoval, šel za ním a vyzdvihl ho do náruče. Zvláštní, vidět ho jak utěšuje malý dítko. Nejdřív konejšivě a pak jemné vysvětlení, že je všechno v pořádku. Otočil se naštvaným pohledem na Harryho - který si se slzami v očích sedl na nalomenou židli, která pod ním hned úplně praskla - apak odnesl synka do postýlky.
Sebimu to v dětských myšlenkách šrotovalo: 'Kde byl tatínek Harry? Proč se tatínek Severus tak zlobil? Proč se prali?' Sev se toho dne přestěhoval do jiné ložnice. Další dny nedával najevo jakoukoli zlobu, hlavně kvůli Sebimu. Takže navenek spokojená rodina, ovšem manželé spí v oddělených ložnicích a nebaví se spolu víc než je nutné...
Bude to zase dobré?


ahojky hotový úkol (rozvr hodin se zvířátky) si vyzvednu zítra tak mi pls napiš jestli stim nemáš nějáký problém jestli máš napiš jaký a kdybi si to měla hotový vyzvedávat pudu u vás na blogách