Šel dlouhou ulicí a až příliš nápadně se rozhlížel...
Dral se davem lidí, snažíc se udržet hlavu výš, aby lépe viděl...
"Harry!" zavolal a jeho tvář se mírně uvolnila...
"Seve!" výskl a snažil se běžet v množství lidí...
Padli si do objetí a oba se spokojeně usmívali... Nevidět se téměř třičtvrtě roku bylo bolestivé, a napětí s přicházejícího shledání... A shledání bylo tak příjemné, pocit blízkosti v pevném objetí a jemný polibek na rty... Najednou zmizel okolní svět a ti dva stáli na útesu, slyšeli šum moře, vřískání racků a tlukot srdce toho druhého... A teď si konečně byli jisti, že se už nikdy nebudou muset odloučit... Už nikdy víc...
Občas si v myšlenkách promítnu jakoby scénu filmu... Jedna z těch dokonalých... :-)
By me... Terezka


Si psala ty?