Na co šáhnu, to poseru... To tak vypadá... Ale já už asi nebudu nikdy jiná... Nebo jo? Třeba později, s novejma lidma... S novejma věcma... S novým prostředím... Co to melu, je to především o tom, abych se sebou začla něco dělat... I když, je pravda, že dělám hodně nových věcí... Měla bych zatáhnout za novej konec? Proč si připadám jako bych z dítěte rostla v dospělou? Pubertu mám přece za sebou už... Asi ne... :-D Já sem děsně k smíchu co? Jo, jsem na tom tak špatně, e se směju sama sobě... Směju se a brečim... To sem to dopracovala...
Když já mám jeden takovej vnitřní problém... A nesmím ho s nikým řešit... Už jsem to zkusila a někdo se mi vysmál, někdo mě odsoudil... A neřeknu to spoustě lidem právě protože vím, jak by o dopadlo... Tak co je lepší? Dusit to v sobě aby ostatní byli naštvaní, protože jim to neřeknu, nebo jim to říct a budou naštvaní, protože to vědí? Moje malé hříšné tajemství... Bylo, povadlo, obrazilo, je, přetrvává... Povadne, uvadne, zahyne, zmizí? Nebo přetrvá?
Baobaby na planetce Malého Prince by taky přetrvaly a zničily by planetku, kdyby je Malý Princ nevytrhával... Jenže můj problém, můj baobab nikdo nevytrhnul, nikdo nevytrhne a on mi začíná přerůstat přes hlavu... Roztrhne mě, nebo budu tak silná, abych to ustála? Najdu sama protilátku, kterou ten mučivý plevel zničím? Bylo by hezké, udržovat ten problém, můj baobab jako bonsaj... Ale k tomu něco potřebuji a to nemám... Není žádný zahradník, který by mi pomohl s mým baobabem...
Vážně se tu přirovnávám k Malému Princi, blonďatému chlapečkovi... No jo, i tu růži mám... Růži kterou miluji, krásnou, hrdou, téměř mnou pohrdá... Jen není tak slabá, alespoň to vypadá... Ale stejně ji miluji a bez ní bych nebyla... Teď bych teda měla odcestovat, prozkoumávat místo od místa, najít prostředek proti baobabu a pak jít za svou milovanou růží... Nechat se uštknout hadem...
JÁ - NEJSEM - NORMÁLNÍ! Ne, nejsem... Ne-e... Grrrrrr... :-D No nic, končim s blábolama... Lol - lol - lol... Tak pášek... Zase se někdy ozvu :-* :-D

