Autor: Montana
Překlad: sssnake
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Varování: sex a erotika
Shrnutí: Harry neví, co chce. Jenže Severus Snape ví přesně, co chce, a toho také dosáhne.
Poznámka: Za beta-read překladu děkuji Yohannce.
Překlad: sssnake
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Varování: sex a erotika
Shrnutí: Harry neví, co chce. Jenže Severus Snape ví přesně, co chce, a toho také dosáhne.
Poznámka: Za beta-read překladu děkuji Yohannce.
Harry běžel po schodech do sklepení. Cípy jeho pláště za ním vlály jako netopýří křídla. Byl si dobře vědom ruměnce, který zdobil jeho tvář. I paniky, která se zračila v jeho očích. Ignoroval však všechny zvědavé pohledy Zmijozelských, které cestou míjel. Nebylo obvyklé vidět bradavického učitele, jak se bezhlavě řítí bradavickými koridory. Harrymu to však bylo jedno. Potřeboval vidět Severuse. Potřeboval zjistit, jestli je to pravda.
Srdce mu zběsile bušilo, krev mu divoce tepala v žilách na spáncích. Před pracovnou učitele lektvarů se zastavil, aby nabral dech a trošku se uklidnil. Z místnosti vycházely tiché hlasy, ale Harry je díky hučení vlastní zpěněné krve neslyšel.
Otevřel dveře a stanul v nich s otázkou na rtech. "Severusi, víš…"
"Pojďte dál, Pottere," nenechal ho Severus domluvit. "Vidím, že ani práce mezi civilizovanými lidmi nezlepšila vaše chování."
Harry poznal narážku, která měla být varováním, že nejsou sami. Z křesla, které stálo proti Severusovu pracovnímu stolu, se zvedla postava a otočila se k Harrymu čelem.
Srdce mu zběsile bušilo, krev mu divoce tepala v žilách na spáncích. Před pracovnou učitele lektvarů se zastavil, aby nabral dech a trošku se uklidnil. Z místnosti vycházely tiché hlasy, ale Harry je díky hučení vlastní zpěněné krve neslyšel.
Otevřel dveře a stanul v nich s otázkou na rtech. "Severusi, víš…"
"Pojďte dál, Pottere," nenechal ho Severus domluvit. "Vidím, že ani práce mezi civilizovanými lidmi nezlepšila vaše chování."
Harry poznal narážku, která měla být varováním, že nejsou sami. Z křesla, které stálo proti Severusovu pracovnímu stolu, se zvedla postava a otočila se k Harrymu čelem.
Draco Malfoy.
Přál si, aby se pod ním rozestoupila podlaha a pohltila ho. Naštěstí divoký běh do sklepení způsobil, že mu zrudly tváře a těžce oddechoval. Kdyby tomu tak nebylo, Harry věděl, že by pod Malfoyovým pohledem zčervenal jako dospívající dívka.
U Merlina, Draco vypadal velkolepě. Blonďaté vlasy měl nakrátko ostříhané a upravené tak, že vypadaly, jako by to způsobil vítr. V pohledu jeho šedých očí byl patrný chtíč, když jím bloudil po Harryho těle.
"Pottere," vyšel z těch plných smyslných rtů úsečný pozdrav, který doprovodilo kývnutí hlavy.
"Malfoyi," odpověděl Harry stejně úsečně a obrátil se k Severusovi. "Hádám, že tohle znamená, že je to pravda."
"Přesně tak, Pottere," odpověděl místo Snapea Malfoy a založil si ruce na široké hrudi. "Vrátil jsem se do Bradavic. Převzal jsem místo učitele kouzelných formulí po Kratiknotovi." Jedno dokonale klenuté obočí se pozvedlo. "Problém?"
K čertu s ním. Ta jeho zatracená arogance. Ten postoj. Harry měl chuť mrštit s ním o zeď a polí…
Když viděl, kam se jeho představy ubírají, tak toho radši nechal.
"Vůbec ne," řekl Harry klidně. "Tak já půjdu a nechám vás tu o samotě." Obrátil se ke dveřím, ale Severusův hlas ho zastavil.
"Draco se právě chystal odejít, než jsi přišel," oznámil mu Severus a opřel se v křesle. Klouzal pohledem po dvou mladých kouzelnících, kteří stáli před jeho stolem. Harry ho měl chuť nakopnout za to, že nepromluvil dříve. Ani sám nevěděl, co očekával, že Severus řekne nebo udělá. Prostě cokoliv. "Jenom se zastavil, aby mě pozdravil. Má toho ještě tolik k vybalování."
"Ano," souhlasil Draco lehkomyslně. "Mám toho tolik na práci."
Potřásl Severusovi rukou a otočil se k odchodu. Jeho plášť se kolem něj zavlnil dokonale napodobujíc učitele lektvarů. Pak se vydal ke dveřím. Zastavil se před Harrym, který okamžitě začínal proklínat ty roky podvýživy, kterými byl nucen projít, když musel o pár palců zvednout oči, aby se mohl setkat s Dracovým vyzývavým pohledem.
"Uvidíme se na Zahajovací večeři profesorského sboru, Pottere." Přes rty se mu mihl úsměv, který mohl klidně soupeřit s tím Lockhartovým, a zmizel.
Harry němě zíral na dveře, které se mu zavřely před nosem.
"Pojď dál a posaď se, Harry."
Měl říct něco chytrého nebo škádlivého, nebo dokonce provokativního. Měl…
"Harry!"
Harry se otočil. Severus kývl směrem k židli před jeho stolem. "Měl by sis sednout předtím, než se mi tu složíš." Harry poslušně došel k židli a sesul se na ni. "Tys celou cestu sem dolů běžel?"
Harry se předklonil tak, že se lokty opíral o kolena a složil hlavu v dlaních. "Okamžitě mě proklej," požádal Harry. "Udělej cokoliv. Kletba, která se nepromíjí, by byla fajn. Bral bych i Cruciatus. Zkus to."
"Přestaň s tou hysterií," poznamenal Severus. V tónu jeho hlasu bylo patrné znechucení z Harryho rozrušení. "Tohle přece není konec světa."
Harry nevěřícně vzhlédl. "Že není? Klidně můžu podat výpověď, protože je nad slunce jasnější, že o to místo stejně přijdu."
Severus si odfrkl. "Dáme si něco k pití a ty mi vyklopíš, co máš sakra za problém."
*****
Severus za Harrym tiše zaklapl dveře a z jeho rtů se vydral táhlý povzdech. Vrátil se ke stolu, strnule se posadil a skryl tvář v dlaních. Osud byl k němu tak krutý. Měl pocit, jako by se ocitl uprostřed děje nějaké hloupé frašky.
Severus Snape miloval Harryho Pottera, jenže Harryho Pottera přitahoval Draco Malfoy.
Severus se ponořil do svých nejniternějších citů, které si přiznal teprve před půl rokem. Ve chvílích, kdy nebyl sám - kdy byl s mužem, kterého obdivovala většina kouzelnického světa pro porážku Temného pána - byl Severus tím jediným, kdo věděl. Proto miloval. I když byl Harry se svými přáteli stále v kontaktu, tak se nestýkali. Ron a Hermiona měli každý vlastní život a vlastní problémy. Severus byl ten, kdo po Voldemortově pádu trávil hodiny a hodiny s Harrym a pomáhal mu zjistit, co chce dál udělat se svým životem.
Postupem času si uvědomoval, jak se Harryho naivita mění v uvědomění si sama sebe. Z nevědomí se postupně stávalo sebevědomí. Začal se v Severusově společnosti uvolňovat a díky tomu ho začal Severus vnímat jinak než předtím. Byl schopen ho vidět jako samostatnou bytost, bez stínů jeho rodičů. Co se týče povahy, která velmi rychle vyplula na povrch, byl Harry normální, zvědavý, chybující a stále stejně nedůvěřivý.
A stále byl srdcem Nebelvír. Kdyby na něj Severus nedával pozor, ostatní by ho ušlapali. Nyní byl Harry na Severusovi závislý. Severuse jeho závislost těšila, potřeboval být potřebný.
Jenomže Harry už byl roky beznadějně zamilovaný do Draca Malfoye. Jeho nenávist z dospívání se změnila. V Harryho případě v touhu. Všechno, co Harry dělal, dělal prudce, vášnivě a se zanícením. A Severus si nemohl pomoci… Přesto přese všechno často snil o tom, že veškerá Harryho pozornost je namířena na něj.
Teď byl Draco zpět a Severus byl plný obav, že by si Draco mohl všimnout Harryho do očí bijící touhy. Draco byl samozřejmě zamilovaný jen sám do sebe a vše dělal jen pro svůj vlastní prospěch. Muži, stejně jako ženy, byli přitahování jeho bledou krásou a jeho šarmem, kterým navenek hýřil.
Ano, Severus si byl moc dobře vědom toho, co by se stalo, kdyby to Draco zpozoroval. Harry by udělal cokoliv, aby upoutal Dracovu pozornost. Jenomže jediné, co od něj může čekat, je Dracova chlípnost. Harry byl sám o sobě pozoruhodný muž, s vnitřním plamenem, který sálal jak nevinností, tak i smyslností. Jednou Dracův zrak spočine na Harrym. Užije si a až ho Harry začne nudit, odkopne ho. A potom bude moct Severus sesbírat kusy, které zbudou z Harryho zlomeného srdce.
Jakmile se pro Severuse naskytne vhodná chvíle vzít si, po čem touží, už nebude mít zájem. Bylo mu ale jasné, že je nejvyšší čas něco udělat s jeho skrývanou láskou. Je čas překonat strach. Musí Draca dostat pryč z Harryho srdce.
"Jak si můžu myslet, že bych ho mohl získat, když mě nenávidí?" Harry rázoval po Severusově soukromé laboratoři. Připomínal mu tím lva v kleci. Znovu bylo na tapetě téma "Draco Malfoy".
"Potřebuješ, abych ti připomněl, že i já tě nenávidím?" podotkl Severus.
"Ale my spolu pracujeme. Jsme tým," zdůvodnil mu to Harry, aniž by změnil krok.
"Celkem efektivní," souhlasil Severus cestou ke skříni s přísadami. Našel ingredience, které potřeboval na uspávací lektvar pro Poppy, a vrátil se k pracovnímu pultu.
"Ten nejlepší," opravil ho Harry. Přestal se usmívat a obrátil se tváří k Severusovi. "Od té doby, co jsme ze školy, jsem s Malfoyem prohodil sotva dvě slova."
Severus se skoro usmál. Fakt, že ani teď Harry nedokáže jmenovat Draca jeho křestním jménem, mu dával jistou naději. "Proto nerozumím tomu pobláznění," povzdechl si Severus.
"Ani já tomu nerozumím. Prostě to tak je. Od začátku sedmého ročníku s ním nemůžu být v jedné místnosti, aniž by se mi nepotily dlaně a já se netřásl po celém těle. Najednou je mi horko a celý se zpotím."
"Tak to je potom jasný," odtušil Severus. "Trpíš mužskou menopauzou."
Harry zamrkal. "Cože?"
Severus si odfrkl. "Zapomeň na to. Chtěl jsem říct, že je to chemické. Pravděpodobně to nebude nic jiného než hormony."
"Cokoliv to je, chci se toho zbavit," zamumlal Harry, který stále přecházel po komnatě. "Když je poblíž, chovám se jako idiot. To před studenty nevypadá příliš dobře."
Severus začal s mletím a pokoušel se zjistit, jestli by byl Harry ochotný tu dnes v noci zůstat. Obvykle strávili spoustu radostných chvil při přípravě lektvarů pro Poppy. "Studenti už si jsou dávno vědomi toho, že jsi kus idiota," zamumlal.
"Ha, ha. Velmi vtipné," odsekl suše Harry. Postupem času si vybudoval docela slušnou imunitu vůči Severusovým sarkastickým poznámkám. "Radši mi poraď, co mám dělat?"
"Dělat s čím?" zeptal se Severus mírně. Díval se, jak Harry s pocitem marnosti rozhodil ruce a nakonec se zhroutil do křesla pod oknem. Ubývající měsíc ozářil jeho smutné rysy, jež dělaly jeho tvář mnohem starší. Harry si zasloužil být šťastný.
"Co mám dělat, Seve?" zeptal se tichým ustaraným hlasem. "Dokonce si mě ani nevšímá."
"Samozřejmě, že si tě všímá. Jenom se snaží být nepolapitelný. Přidává to na záhadnosti," ujistil ho Severus a přidal do kotlíku mleté listy. "A neříkej mi Seve."
Harry jen mávl rukou. "Nedělej si ze mě srandu. Copak nevidíš, že jsem celý bez sebe?"
Severus se ušklíbl. "Harry, nedělej z komára velblouda."
"Opravdu jsem, Severusi." Harry vzhlédl. Jeho oči divoce plály. Kousal si ret. "Co mám udělat, aby mě chtěl?"
Severus už chtěl říct: přesně takhle se na něj koukej, ale neřekl to. Chvíli o tom přemýšlel a nakonec se rozhodl, že na to musí jít chytře. "Jedna z možností je, že si najdeš někoho, na koho bude žárlit."
"Copak se nepředpokládá, že každý chce muže, který zbavil kouzelnický svět Temného pána?"
Harry to vyslovil tak nevinně, že to v žádném případě nemohlo být považováno za chvástání. Severus věděl, jak citlivý je na toto téma. Neustále musel rozlišovat mezi lidmi, kteří ho mají rádi prostě proto, že je Harry, a těmi ostatními, kteří chtěli těžit z jeho slávy. Když se Harry podíval do zrcadla, neviděl, co viděli ti ostatní. Léta, kdy byl považován za budižkničemu a šílence, se negativně podepsala na jeho sebeúctě.
Severus odvrátil pohled. "Mám na mysli někoho tobě blízkého, někoho místního. Někoho, kdo by u tebe mohl mít šanci."
"Jako kdo?" vydal ze sebe táhlý povzdech.
Severus dal připravený lektvar na oheň a přešel ke stolu u stěny, aby si nalil něco k pití. "No… V úvahu by přicházela slečna Grangerová."
Harry se ušklíbl. "Každý ví, že má Hermiona vážnou známost se synovcem ministra."
Severus naklonil hlavu a odpověděl: "Nešťastník."
"Jediný, kdo je na hradě správného pohlaví nebo se vzdáleně blíží mému věku, jsi ty."
"Jasně. To je další možnost," odpověděl Severus a zvedl karafu s vínem. "Můžeš…"
"Počkej chvíli," postavil se Harry. "Co kdybys to zkusil ty?"
Úspěch. Severus se k němu otočil s hraným rozčarováním ve tváři. "To je absurdní."
"Proč?" Harry vypadal opravdu zmateně. Severusovo srdce poskočilo. Skoro ho porazilo, že ho Harry považuje za vhodného kandidáta.
Severus pomalu vdechl vůni vína ze zátky. "Jsem naprosto nevyhovující."
"Proč? Jsi mi blízký. Jsme přátelé."
Severus opatrně zazátkoval nádobu a vrátil karafu zpět na správné místo. "Za prvé, už někoho mám..."
"Vážně?"
Severus se opět otočil tváří k Harrymu, který stále seděl v křesle na druhé straně místnosti. Vypadal opravdu překvapeně. "Šokuje tě to?" zeptal se.
Harry zamrkal. "Vůbec ne. Kdo je to? Je to vážné? Nikdy ses o tom přede mnou nezmínil."
"Můj soukromý život není věc, o kterou bych byl schopný se snadno podělit."
Harry vstal. "Jsme přátelé dva zatracené roky a tys mi nikdy neřekl, že někoho máš!" Severus zahlédl jeho bolest. Tohle však nebyl jeho záměr.
"Jsme… přátelé," řekl Severus opatrně. "Doufal jsem však v mnohem víc."
Zdálo se, že o tom Harry uvažuje. "Nebude mu vadit, že mi pomáháš, že ne? Budeš jenom předstírat. Jestli chceš, tak s ním promluvím."
"To nebude nutné," odmítl Severus Harryho nabídku. "Pokud - znova opakuji pokud - budu souhlasit, řeknu mu to sám."
"Takže to uděláš?" chtěl vědět Harry. Jeho oči zářily nadějí.
"Harry," řekl skoro starostlivě.
"No tak, Severusi," škemral Harry, který se k němu přibližoval. "Jak hrozný to může být? Přísahám, že ti nebudu překážet a že nebudeš muset dělat nic hloupého. Jen předstírat…"
"Co přesně?" jedno jeho obočí vylétlo v očekávání odpovědi. Nebyl si jistý proč, ale chtěl to slyšet z Harryho úst.
Harry odpoutal svůj zrak od svých bot a nervózně vzhlédl. Ten pohled byl tak nevinně svůdný, že Severus skoro zasténal.
"Předstírat, že o mě máš zájem," odpověděl Harry tiše. Přistoupil blíž k Severusovi a položil ruce na Severusovu hruď. "Konec konců, býval jsi špionem. Tvůj úspěch ve lhaní a klamání je legendární. Určitě dokážeš pár týdnů přesvědčivě hrát, že mě máš rád."
Severus se afektovaně usmál. "Ale já tě MÁM rád."
Harry si povzdechl. "Ty víš, co myslím."
Severus natáhl ruku a ze strany se dotkl Harryho tváře. Citlivě přejel palcem přes Harryho spodní ret. "Myslíš tím, že bych se měl třást touhou po tvé blízkosti?" na konci jeho hlas slábl, až se vytratil. Druhou rukou mu shrnul vlasy z čela, zatímco bloudil pohledem po Harryho tváři. "Zírat na tebe s touhou v očích přes celou místnost?" Pohlédl Harrymu do očí a zjistil, že zelený pohled jasně září. "Koukat se na tebe s hladovým výrazem, se rty chvějícími se touhou a s očekáváním dalších polibků?"
Harry polkl naprázdno a olízl si rty, přičemž se jazykem na malý okamžik otřel o Severusův prst. Staršího muže stálo hodně sil, aby ten prst nevyměnil za svoje rty a jazykem si nevynutil přístup do těch rozkošných úst. A nakonec přece jen neochutnal to zakázané ovoce, které měl na dosah poslední dva roky.
Spustil ruce podél těla a ustoupil dozadu. "Myslím, že to zvládnu."
"Páni," vyklouzlo Harrymu, který se zhluboka nadechl. "To bylo… To bylo… Páni."
Severus se s úšklebkem odvrátil. "Výřečný jako vždy, že pane Pottere."
Harry se zazubil. "Takže to uděláš?"
Severus si Harryho prohlížel a předstíral, že o tom přemýšlí. V duchu však tleskal vlastní genialitě. "Udělám," souhlasil. "Na oplátku od tebe budu chtít malou laskavost."
Harryho tvář se rozzářila. "Cokoliv budeš chtít," zapřisáhl se. "Ani nevíš, jak jsem ti vděčný, Severusi." Stoupl si na špičky a vlepil Severusovi na tvář cudný polibek. "Slibuji, že nebudeš litovat."
Severus si olízl rty a pohledem doprovázel Harryho přes komnatu. "A Harry! Počítám s tím," zamumlal. "Já s tím počítám."
Severus Snape miloval Harryho Pottera, jenže Harryho Pottera přitahoval Draco Malfoy.
Severus se ponořil do svých nejniternějších citů, které si přiznal teprve před půl rokem. Ve chvílích, kdy nebyl sám - kdy byl s mužem, kterého obdivovala většina kouzelnického světa pro porážku Temného pána - byl Severus tím jediným, kdo věděl. Proto miloval. I když byl Harry se svými přáteli stále v kontaktu, tak se nestýkali. Ron a Hermiona měli každý vlastní život a vlastní problémy. Severus byl ten, kdo po Voldemortově pádu trávil hodiny a hodiny s Harrym a pomáhal mu zjistit, co chce dál udělat se svým životem.
Postupem času si uvědomoval, jak se Harryho naivita mění v uvědomění si sama sebe. Z nevědomí se postupně stávalo sebevědomí. Začal se v Severusově společnosti uvolňovat a díky tomu ho začal Severus vnímat jinak než předtím. Byl schopen ho vidět jako samostatnou bytost, bez stínů jeho rodičů. Co se týče povahy, která velmi rychle vyplula na povrch, byl Harry normální, zvědavý, chybující a stále stejně nedůvěřivý.
A stále byl srdcem Nebelvír. Kdyby na něj Severus nedával pozor, ostatní by ho ušlapali. Nyní byl Harry na Severusovi závislý. Severuse jeho závislost těšila, potřeboval být potřebný.
Jenomže Harry už byl roky beznadějně zamilovaný do Draca Malfoye. Jeho nenávist z dospívání se změnila. V Harryho případě v touhu. Všechno, co Harry dělal, dělal prudce, vášnivě a se zanícením. A Severus si nemohl pomoci… Přesto přese všechno často snil o tom, že veškerá Harryho pozornost je namířena na něj.
Teď byl Draco zpět a Severus byl plný obav, že by si Draco mohl všimnout Harryho do očí bijící touhy. Draco byl samozřejmě zamilovaný jen sám do sebe a vše dělal jen pro svůj vlastní prospěch. Muži, stejně jako ženy, byli přitahování jeho bledou krásou a jeho šarmem, kterým navenek hýřil.
Ano, Severus si byl moc dobře vědom toho, co by se stalo, kdyby to Draco zpozoroval. Harry by udělal cokoliv, aby upoutal Dracovu pozornost. Jenomže jediné, co od něj může čekat, je Dracova chlípnost. Harry byl sám o sobě pozoruhodný muž, s vnitřním plamenem, který sálal jak nevinností, tak i smyslností. Jednou Dracův zrak spočine na Harrym. Užije si a až ho Harry začne nudit, odkopne ho. A potom bude moct Severus sesbírat kusy, které zbudou z Harryho zlomeného srdce.
Jakmile se pro Severuse naskytne vhodná chvíle vzít si, po čem touží, už nebude mít zájem. Bylo mu ale jasné, že je nejvyšší čas něco udělat s jeho skrývanou láskou. Je čas překonat strach. Musí Draca dostat pryč z Harryho srdce.
"Jak si můžu myslet, že bych ho mohl získat, když mě nenávidí?" Harry rázoval po Severusově soukromé laboratoři. Připomínal mu tím lva v kleci. Znovu bylo na tapetě téma "Draco Malfoy".
"Potřebuješ, abych ti připomněl, že i já tě nenávidím?" podotkl Severus.
"Ale my spolu pracujeme. Jsme tým," zdůvodnil mu to Harry, aniž by změnil krok.
"Celkem efektivní," souhlasil Severus cestou ke skříni s přísadami. Našel ingredience, které potřeboval na uspávací lektvar pro Poppy, a vrátil se k pracovnímu pultu.
"Ten nejlepší," opravil ho Harry. Přestal se usmívat a obrátil se tváří k Severusovi. "Od té doby, co jsme ze školy, jsem s Malfoyem prohodil sotva dvě slova."
Severus se skoro usmál. Fakt, že ani teď Harry nedokáže jmenovat Draca jeho křestním jménem, mu dával jistou naději. "Proto nerozumím tomu pobláznění," povzdechl si Severus.
"Ani já tomu nerozumím. Prostě to tak je. Od začátku sedmého ročníku s ním nemůžu být v jedné místnosti, aniž by se mi nepotily dlaně a já se netřásl po celém těle. Najednou je mi horko a celý se zpotím."
"Tak to je potom jasný," odtušil Severus. "Trpíš mužskou menopauzou."
Harry zamrkal. "Cože?"
Severus si odfrkl. "Zapomeň na to. Chtěl jsem říct, že je to chemické. Pravděpodobně to nebude nic jiného než hormony."
"Cokoliv to je, chci se toho zbavit," zamumlal Harry, který stále přecházel po komnatě. "Když je poblíž, chovám se jako idiot. To před studenty nevypadá příliš dobře."
Severus začal s mletím a pokoušel se zjistit, jestli by byl Harry ochotný tu dnes v noci zůstat. Obvykle strávili spoustu radostných chvil při přípravě lektvarů pro Poppy. "Studenti už si jsou dávno vědomi toho, že jsi kus idiota," zamumlal.
"Ha, ha. Velmi vtipné," odsekl suše Harry. Postupem času si vybudoval docela slušnou imunitu vůči Severusovým sarkastickým poznámkám. "Radši mi poraď, co mám dělat?"
"Dělat s čím?" zeptal se Severus mírně. Díval se, jak Harry s pocitem marnosti rozhodil ruce a nakonec se zhroutil do křesla pod oknem. Ubývající měsíc ozářil jeho smutné rysy, jež dělaly jeho tvář mnohem starší. Harry si zasloužil být šťastný.
"Co mám dělat, Seve?" zeptal se tichým ustaraným hlasem. "Dokonce si mě ani nevšímá."
"Samozřejmě, že si tě všímá. Jenom se snaží být nepolapitelný. Přidává to na záhadnosti," ujistil ho Severus a přidal do kotlíku mleté listy. "A neříkej mi Seve."
Harry jen mávl rukou. "Nedělej si ze mě srandu. Copak nevidíš, že jsem celý bez sebe?"
Severus se ušklíbl. "Harry, nedělej z komára velblouda."
"Opravdu jsem, Severusi." Harry vzhlédl. Jeho oči divoce plály. Kousal si ret. "Co mám udělat, aby mě chtěl?"
Severus už chtěl říct: přesně takhle se na něj koukej, ale neřekl to. Chvíli o tom přemýšlel a nakonec se rozhodl, že na to musí jít chytře. "Jedna z možností je, že si najdeš někoho, na koho bude žárlit."
"Copak se nepředpokládá, že každý chce muže, který zbavil kouzelnický svět Temného pána?"
Harry to vyslovil tak nevinně, že to v žádném případě nemohlo být považováno za chvástání. Severus věděl, jak citlivý je na toto téma. Neustále musel rozlišovat mezi lidmi, kteří ho mají rádi prostě proto, že je Harry, a těmi ostatními, kteří chtěli těžit z jeho slávy. Když se Harry podíval do zrcadla, neviděl, co viděli ti ostatní. Léta, kdy byl považován za budižkničemu a šílence, se negativně podepsala na jeho sebeúctě.
Severus odvrátil pohled. "Mám na mysli někoho tobě blízkého, někoho místního. Někoho, kdo by u tebe mohl mít šanci."
"Jako kdo?" vydal ze sebe táhlý povzdech.
Severus dal připravený lektvar na oheň a přešel ke stolu u stěny, aby si nalil něco k pití. "No… V úvahu by přicházela slečna Grangerová."
Harry se ušklíbl. "Každý ví, že má Hermiona vážnou známost se synovcem ministra."
Severus naklonil hlavu a odpověděl: "Nešťastník."
"Jediný, kdo je na hradě správného pohlaví nebo se vzdáleně blíží mému věku, jsi ty."
"Jasně. To je další možnost," odpověděl Severus a zvedl karafu s vínem. "Můžeš…"
"Počkej chvíli," postavil se Harry. "Co kdybys to zkusil ty?"
Úspěch. Severus se k němu otočil s hraným rozčarováním ve tváři. "To je absurdní."
"Proč?" Harry vypadal opravdu zmateně. Severusovo srdce poskočilo. Skoro ho porazilo, že ho Harry považuje za vhodného kandidáta.
Severus pomalu vdechl vůni vína ze zátky. "Jsem naprosto nevyhovující."
"Proč? Jsi mi blízký. Jsme přátelé."
Severus opatrně zazátkoval nádobu a vrátil karafu zpět na správné místo. "Za prvé, už někoho mám..."
"Vážně?"
Severus se opět otočil tváří k Harrymu, který stále seděl v křesle na druhé straně místnosti. Vypadal opravdu překvapeně. "Šokuje tě to?" zeptal se.
Harry zamrkal. "Vůbec ne. Kdo je to? Je to vážné? Nikdy ses o tom přede mnou nezmínil."
"Můj soukromý život není věc, o kterou bych byl schopný se snadno podělit."
Harry vstal. "Jsme přátelé dva zatracené roky a tys mi nikdy neřekl, že někoho máš!" Severus zahlédl jeho bolest. Tohle však nebyl jeho záměr.
"Jsme… přátelé," řekl Severus opatrně. "Doufal jsem však v mnohem víc."
Zdálo se, že o tom Harry uvažuje. "Nebude mu vadit, že mi pomáháš, že ne? Budeš jenom předstírat. Jestli chceš, tak s ním promluvím."
"To nebude nutné," odmítl Severus Harryho nabídku. "Pokud - znova opakuji pokud - budu souhlasit, řeknu mu to sám."
"Takže to uděláš?" chtěl vědět Harry. Jeho oči zářily nadějí.
"Harry," řekl skoro starostlivě.
"No tak, Severusi," škemral Harry, který se k němu přibližoval. "Jak hrozný to může být? Přísahám, že ti nebudu překážet a že nebudeš muset dělat nic hloupého. Jen předstírat…"
"Co přesně?" jedno jeho obočí vylétlo v očekávání odpovědi. Nebyl si jistý proč, ale chtěl to slyšet z Harryho úst.
Harry odpoutal svůj zrak od svých bot a nervózně vzhlédl. Ten pohled byl tak nevinně svůdný, že Severus skoro zasténal.
"Předstírat, že o mě máš zájem," odpověděl Harry tiše. Přistoupil blíž k Severusovi a položil ruce na Severusovu hruď. "Konec konců, býval jsi špionem. Tvůj úspěch ve lhaní a klamání je legendární. Určitě dokážeš pár týdnů přesvědčivě hrát, že mě máš rád."
Severus se afektovaně usmál. "Ale já tě MÁM rád."
Harry si povzdechl. "Ty víš, co myslím."
Severus natáhl ruku a ze strany se dotkl Harryho tváře. Citlivě přejel palcem přes Harryho spodní ret. "Myslíš tím, že bych se měl třást touhou po tvé blízkosti?" na konci jeho hlas slábl, až se vytratil. Druhou rukou mu shrnul vlasy z čela, zatímco bloudil pohledem po Harryho tváři. "Zírat na tebe s touhou v očích přes celou místnost?" Pohlédl Harrymu do očí a zjistil, že zelený pohled jasně září. "Koukat se na tebe s hladovým výrazem, se rty chvějícími se touhou a s očekáváním dalších polibků?"
Harry polkl naprázdno a olízl si rty, přičemž se jazykem na malý okamžik otřel o Severusův prst. Staršího muže stálo hodně sil, aby ten prst nevyměnil za svoje rty a jazykem si nevynutil přístup do těch rozkošných úst. A nakonec přece jen neochutnal to zakázané ovoce, které měl na dosah poslední dva roky.
Spustil ruce podél těla a ustoupil dozadu. "Myslím, že to zvládnu."
"Páni," vyklouzlo Harrymu, který se zhluboka nadechl. "To bylo… To bylo… Páni."
Severus se s úšklebkem odvrátil. "Výřečný jako vždy, že pane Pottere."
Harry se zazubil. "Takže to uděláš?"
Severus si Harryho prohlížel a předstíral, že o tom přemýšlí. V duchu však tleskal vlastní genialitě. "Udělám," souhlasil. "Na oplátku od tebe budu chtít malou laskavost."
Harryho tvář se rozzářila. "Cokoliv budeš chtít," zapřisáhl se. "Ani nevíš, jak jsem ti vděčný, Severusi." Stoupl si na špičky a vlepil Severusovi na tvář cudný polibek. "Slibuji, že nebudeš litovat."
Severus si olízl rty a pohledem doprovázel Harryho přes komnatu. "A Harry! Počítám s tím," zamumlal. "Já s tím počítám."
*****
"Kdo je?" zavolal Harry, když se ozvalo zaklepání na dveře. Zeptal se i přesto, že si byl jistý, že je to Severus.
"Čekáš snad někoho jiného?"
Harry ho pozval dál a pokračoval v pokusech zkrotit svoji bujnou kštici. Přes veškerou jeho snahu mu každý vlas trčel na jinou stranu a zdálo se, že ať se bude snažit sebevíc, lepší to nebude.
"U Merinových vousů, kdo tě učil se oblékat?"
Harry se otočil ke dveřím a pohlédl na Severuse. Ten byl jako obyčejně celý v černé. Dnes však vypadal jinak. Dnes působil jaksi elegantněji. Jeho hábit splýval podél jeho dlouhého štíhlého těla, čímž vyzdvihoval všechny jeho přednosti - široká ramena a dlouhé nohy. Černé vlasy měl umyté a sčesané dozadu, což dalo vyniknout jeho ostrým rysům.
Jednotlivě, uvažoval Harry, byly jeho rysy dost neatraktivní, ale dohromady… dohromady to byl prostě Severus, i když si důkladně umyl vlasy. Jeho pleť byla pořád sinalá a zuby zažloutlé, ale celé balení působilo nenuceně. Důvěrně. Když někoho znáte a přátelíte se s ním, jeho vzhled je nepodstatný.
Harry zamrkal. Měl si toho všimnout už dřív. Kromě toho, ani on, Ron nebo Hermiona by zřejmě nevyhráli žádnou soutěž krásy.
"Co je?"
"Vypadáš úchvatně," bylo jediné, co Harry dokázal říct.
Severus se na něj zašklebil. "Jsi připravený?"
Harry dlouze pohlédl do zrcadla. "To doufám," zamumlal.
V tichosti se bok po boku vydali na Zahajovací večeři pro profesorský sbor. Celou cestu dolů Harry nervózně žmoulal cíp svého hábitu, zatímco po něm Severus házel obdivné pohledy. Nemohl si pomoci, ale musel přemýšlet… Neměl ani potuchy o tom, co si Severus připravil na dnešní večer, aby ukázal svůj zájem o něj.
Zřejmě bude muset počkat a uvidí. Vrhal po Severusovi letmé pohledy a nedočkavě očekával okamžik, kdy už konečně něco udělá. Severus ale většinu večeře dělal to, co obvykle. Tiše naslouchal a pozoroval své okolí. Harrymu tedy nezbývalo nic jiného, než koukat kolem sebe a čekat.
Harry si krátil čas pozorováním Severusových rukou. Jeho ruce ho fascinovaly. Byly velké, ale štíhlé, s dlouhými prsty, které dodávaly jeho pohybům půvab a jistotu. Harry upíral zrak na jeho ruce, které každým pohybem lžíce obracely Harryho pozornost k Severusovým ústům.
Když foukal polévku, sešpulil rty. Harry si všiml, že jeho spodní ret je plný a pěkně tvarovaný.
Kde se to v něm bere? Harry potřásl hlavou ve snaze zbavit se těch zvláštních myšlenek, které se mu honily hlavou. Jeho oči zabloudily k Malfoyovi, který seděl o pár míst dál. Vypadal skvěle. Za tu dobu, co byl ve škole, už stačil okouzlit novou asistentku knihovnice. Harrym proběhl záblesk žárlivosti. Musel uznat, že ta žena byla mimořádně půvabná.
Harry obrátil pozornost ke svému talíři a chvíli se v něm rýpal. Najednou se ho dotkla ruka a černá hlava se naklonila k jeho.
"Přestaň se trápit, Harry," dolehl k němu Severusův hluboký hlas jako polaskání. Jeho dech, pouhý šepot, se nesl Harryho uchem jako teplý letní vánek. Harry cítil, jak mu do tváří stoupá červeň.
U Merlina, Severus to dělal tak dobře. Malfoy o ně zavadil pohledem a zůstal chvíli zírat, než se vrátil k jídlu.
Severus ruku odtáhl a položil si ji do klína. Nebo si to Harry alespoň myslel. Po chvíli si však uvědomil, že ta ruka hladí jeho stehno. Harry si skousl spodní ret, když Severusovy prsty začaly putovat nahoru po jeho stehně a pak zase dolů.
Pokaždé, když se Harryho pohled střetl se Severusovým, rozhoříval se v nich plamen. Harry si nebyl jistý, jestli dokázal vnímat i něco jiného kromě těch pohledů, doteků a hlasu, který mu šeptal do ucha.
Když se vrátil do pokoje, cítil, jak jeho srdce divoce buší a měl dokonce pocit, že může slyšet hučení vlastní zpěněné krve. Pevně doufal, že si toho Malfoy všiml. Byla by hrozná škoda, kdyby Severusovo brilantní představení zůstalo bez povšimnutí.
"Čekáš snad někoho jiného?"
Harry ho pozval dál a pokračoval v pokusech zkrotit svoji bujnou kštici. Přes veškerou jeho snahu mu každý vlas trčel na jinou stranu a zdálo se, že ať se bude snažit sebevíc, lepší to nebude.
"U Merinových vousů, kdo tě učil se oblékat?"
Harry se otočil ke dveřím a pohlédl na Severuse. Ten byl jako obyčejně celý v černé. Dnes však vypadal jinak. Dnes působil jaksi elegantněji. Jeho hábit splýval podél jeho dlouhého štíhlého těla, čímž vyzdvihoval všechny jeho přednosti - široká ramena a dlouhé nohy. Černé vlasy měl umyté a sčesané dozadu, což dalo vyniknout jeho ostrým rysům.
Jednotlivě, uvažoval Harry, byly jeho rysy dost neatraktivní, ale dohromady… dohromady to byl prostě Severus, i když si důkladně umyl vlasy. Jeho pleť byla pořád sinalá a zuby zažloutlé, ale celé balení působilo nenuceně. Důvěrně. Když někoho znáte a přátelíte se s ním, jeho vzhled je nepodstatný.
Harry zamrkal. Měl si toho všimnout už dřív. Kromě toho, ani on, Ron nebo Hermiona by zřejmě nevyhráli žádnou soutěž krásy.
"Co je?"
"Vypadáš úchvatně," bylo jediné, co Harry dokázal říct.
Severus se na něj zašklebil. "Jsi připravený?"
Harry dlouze pohlédl do zrcadla. "To doufám," zamumlal.
V tichosti se bok po boku vydali na Zahajovací večeři pro profesorský sbor. Celou cestu dolů Harry nervózně žmoulal cíp svého hábitu, zatímco po něm Severus házel obdivné pohledy. Nemohl si pomoci, ale musel přemýšlet… Neměl ani potuchy o tom, co si Severus připravil na dnešní večer, aby ukázal svůj zájem o něj.
Zřejmě bude muset počkat a uvidí. Vrhal po Severusovi letmé pohledy a nedočkavě očekával okamžik, kdy už konečně něco udělá. Severus ale většinu večeře dělal to, co obvykle. Tiše naslouchal a pozoroval své okolí. Harrymu tedy nezbývalo nic jiného, než koukat kolem sebe a čekat.
Harry si krátil čas pozorováním Severusových rukou. Jeho ruce ho fascinovaly. Byly velké, ale štíhlé, s dlouhými prsty, které dodávaly jeho pohybům půvab a jistotu. Harry upíral zrak na jeho ruce, které každým pohybem lžíce obracely Harryho pozornost k Severusovým ústům.
Když foukal polévku, sešpulil rty. Harry si všiml, že jeho spodní ret je plný a pěkně tvarovaný.
Kde se to v něm bere? Harry potřásl hlavou ve snaze zbavit se těch zvláštních myšlenek, které se mu honily hlavou. Jeho oči zabloudily k Malfoyovi, který seděl o pár míst dál. Vypadal skvěle. Za tu dobu, co byl ve škole, už stačil okouzlit novou asistentku knihovnice. Harrym proběhl záblesk žárlivosti. Musel uznat, že ta žena byla mimořádně půvabná.
Harry obrátil pozornost ke svému talíři a chvíli se v něm rýpal. Najednou se ho dotkla ruka a černá hlava se naklonila k jeho.
"Přestaň se trápit, Harry," dolehl k němu Severusův hluboký hlas jako polaskání. Jeho dech, pouhý šepot, se nesl Harryho uchem jako teplý letní vánek. Harry cítil, jak mu do tváří stoupá červeň.
U Merlina, Severus to dělal tak dobře. Malfoy o ně zavadil pohledem a zůstal chvíli zírat, než se vrátil k jídlu.
Severus ruku odtáhl a položil si ji do klína. Nebo si to Harry alespoň myslel. Po chvíli si však uvědomil, že ta ruka hladí jeho stehno. Harry si skousl spodní ret, když Severusovy prsty začaly putovat nahoru po jeho stehně a pak zase dolů.
Pokaždé, když se Harryho pohled střetl se Severusovým, rozhoříval se v nich plamen. Harry si nebyl jistý, jestli dokázal vnímat i něco jiného kromě těch pohledů, doteků a hlasu, který mu šeptal do ucha.
Když se vrátil do pokoje, cítil, jak jeho srdce divoce buší a měl dokonce pocit, že může slyšet hučení vlastní zpěněné krve. Pevně doufal, že si toho Malfoy všiml. Byla by hrozná škoda, kdyby Severusovo brilantní představení zůstalo bez povšimnutí.
*****
"Všiml jsem si, že mezi tebou a Potterem to vypadá, jako kdyby mezi vámi něco bylo," poznamenal Draco a pohodlně se usadil v křesle Severusovy pracovny.
Severus nalil dvě sklenky sherry a jednu podal hostovi. "Opravdu?" Přešel k vlastnímu křeslu a s úlevným povzdechem se posadil. Musel postupovat obezřetně, i když Harryho dosavadní reakce na Severusovy pozornosti byly lepší, než doufal.
Pochyboval však, že by si to Harry uvědomoval. Pokud šlo o postřeh, byl Harry trochu pomalejší. Docela rád by věděl, jak to Harrymu bude dlouho trvat, než si dá dvě a dvě dohromady. Tak jako tak bude Harry jeho. Nezáleží na tom, jestli Draco na hradě bude nebo ne.
"Takže… Co mezi vámi vlastně je?" zeptal se Draco bez obalu.
Severus si lokl ze své sklenice. "Trochu spolu," řekl a odmlčel se. "Koketujeme." Přes jeho rty přeběhl tajnůstkářský úsměv. "Potter je trochu nechápavej."
Draco zamrkal. Bylo na něm znát, že o tom uvažuje. "Takže on o tebe nestojí, že je to tak?"
Ten chlapec moc taktu nepobral. Co naplat, jaký otec… "O co ti vlastně jde?"
Draco se mírně uculil. "Před tebou nic neutajím, Severusi."
"Přesně tak. Tak ven s tím," zahleděl se na něj Severus pátravě. Všechno šlo podle plánu. Harry pomalu, ale jistě, mířil do jeho náruče, zatímco Draco nejevil žádný zájem. To však přitahovalo Dracovu pozornost, která jen zvyšovala Harryho posedlost.
"Rád bych věděl, jestli je volný," objasnil mu Draco. "Ale pokud o něj máš zájem, nebudu ti překážet."
Zatracenej lhář. Draca Severusovy city vůbec nezajímaly. To, co Draco chce, to taky dostane. Včetně Harryho. Severus znal Harryho lépe než kdokoliv na světě a věděl, že by s Dracem nebyl šťastný. A právě tohle chtěl Severus Harrymu ukázat.
"Vlastně," začal Severus. "Přemýšlel jsem o tom, že bychom o víkendu mohli zajít do klubu." Tímhle prohlášením vzbudil Dracův zájem. "Vím, že proti tomuhle druhu zábavy nic nemáš a Potter půjde určitě taky."
"Skvělej nápad, Severusi. Rád s vámi půjdu," prohlásil Draco dychtivě. Až příliš dychtivě. Severusovi bylo jasné, že už teď Draco spřádá plán, jak Harryho dostat.
Severus si byl dobře vědom toho, že musí jednat rychle. Díky úspěšnému mámení Harryho smyslů se však cítil poměrně sebevědomě. Měl by být schopen získat Harryho pozornost a zároveň poukázat na Dracovu sebelásku.
Draco opustil Severusovu pracovnu o pár minut později. Vůbec mu nedošlo, že se Severus vždy chytře vyhnul přímé odpovědi na každou jeho otázku.
"Co tím myslíš, že jdeme ven?" zeptal se Harry. Ve tváři se mu zračila směs zděšení a překvapení.
"Půjdeme do klubu. Pozval jsem Draca," odpověděl mu klidně Severus. Zatímco Harry váhal, jestli se toho podniku má zúčastnit, Severus se šklebil. "Jak chceš, aby se do tebe zamiloval, když mu k tomu neposkytneš žádnou příležitost?"
Harry zamrkal. "Dobře. Tak jo," zamumlal přesvědčen Severusovýmy slovy. "Nemyslel jsem, že to bude tak brzy."
Severus podal Harrymu balíček, jelikož si byl vědom, že jeho přítel nemá pro takovou příležitost nic vhodného na sebe.
Harry si prohlížel balíček a při tom si nejistě kousal spodní ret. "Kam vlastně půjdeme?"
"K Aladinovi."
"K Aladinovi? To je ten nejžhavější kouzelnickej klub v Británii," hlesl Harry nevěřícně. "Tam se nemůžeme vůbec dostat."
Severus o tomhle nepochyboval. Slyšel o podmínkách pro vstup do tohohle klubu. S Dracem a Harrym po boku by s tím neměl být žádný problém. Dokonce ani v tom případě, že Harryho identita zůstane skryta.
"Nebuď teatrální, Pottere," napomenul ho Severus rozladěně. "Jenom si to obleč," ukázal Severus na hromádku šatů, kterou Harry svíral v rukou, "a uvidíš, že se tam dostaneme."
Harry zamrkal. "Opravdu si to myslíš?"
Řekl to s takovou nevinností, která Severusovi lámala srdce. Severus si skoro rozmyslel pustit v tom outfitu Harryho mezi lidi. Sexepíl a čistota byla smrtící kombinace, která přitahovala ty nejhorší typy predátorů.
Trochu Harryho postrčil k ložnici. "Jdi se převléknout."
Harry poslechl. Vzápětí se z pokoje ozvalo: "Kde jsi tohle vzal?"
Severus si povzdechl. Jeho mysl začala horečně pracovat. "Líbilo se mi, tak jsem to koupil. Nenašel jsem však vhodnou příležitost, abych… Myslím, že ty s tím naděláš víc štěstí."
"Opravdu?" objevil se Harry ve dveřích. Rukama klouzal po jemném materiálu, který halil jeho tělo. "Tobě se tohle líbí?"
Severus se ušklíbl. Byl rád, že se rozhovor stočil na něj a ne na tu údajnou "vhodnou příležitost". "Jenom na těch, kterým to sluší jako tobě."
Harry si naštěstí nevšiml Severusova hodnotícího pohledu. "Vypadá to, že máš stejnou velikost jako já," poznamenal, když se díval do vysokého zrcadla, které udělal z polštáře.
Kalhoty mu padly perfektně. Severus skoro zasténal nahlas.
"Tohle si mám vzít do toho klubu?" zeptal se Harry a oblékl si tričko.
"Samozřejmě," ujistil ho Severus. "V tomhle budeš dost elegantní."
"Ale… Není to přece jen trochu odvážné?"
Černé kalhoty končily nízko na bocích, čímž odhalovaly kousek holé kůže pod Harryho pupkem. Tričko stejné barvy bylo úzké, takže obepínalo Harryho plochý hrudník a štíhlý trup. Severus si navlhčil rty jazykem. "Sexy zboží, pane Pottere. Tímhle ho donutíš, aby si tě všiml."
Harry se s náznakem pochyb prohlížel v zrcadle. "Asi máš pravdu. Nepůsobím příliš dojmem, že chci někoho sbalit? Nechci, aby si myslel, že jsem lehce k mání."
Severus se ušklíbl. "Působí to tak, že ses takhle oblékl proto, aby ses mi líbil. Děláš to přece kvůli mně."
Harry se nakonec otočil s úsměvem na rtech k Severusovi. "Ty jsi mi řekl, abych si to oblékl. Nebude to tedy lež." Po dalším kritickém pohledu do zrcadla se zeptal: "Opravdu se ti to líbí?"
Severusův pohled přejížděl po velmi těsných kalhotách, které zdůrazňovaly Harryho pevné hýždě, a stejně jako pohodlné tričko obtahovaly každý sval, linii a křivku Harryho těla. Teď už Severus nedokázal skrývat obdiv, který cítil. "Velmi svůdné," zamumlal.
Zachytil Harryho pohled v zrcadle. Harry zčervenal a odvrátil oči. Popadl lehké sako a vydal se ke dveřím.
"Hádám, že bychom měli jít," řekl chladně a rozpačitě si oblékl sako. Severus doufal, že nebude těžké Harryho z toho saka dostat, až dorazí na místo.
Severus nalil dvě sklenky sherry a jednu podal hostovi. "Opravdu?" Přešel k vlastnímu křeslu a s úlevným povzdechem se posadil. Musel postupovat obezřetně, i když Harryho dosavadní reakce na Severusovy pozornosti byly lepší, než doufal.
Pochyboval však, že by si to Harry uvědomoval. Pokud šlo o postřeh, byl Harry trochu pomalejší. Docela rád by věděl, jak to Harrymu bude dlouho trvat, než si dá dvě a dvě dohromady. Tak jako tak bude Harry jeho. Nezáleží na tom, jestli Draco na hradě bude nebo ne.
"Takže… Co mezi vámi vlastně je?" zeptal se Draco bez obalu.
Severus si lokl ze své sklenice. "Trochu spolu," řekl a odmlčel se. "Koketujeme." Přes jeho rty přeběhl tajnůstkářský úsměv. "Potter je trochu nechápavej."
Draco zamrkal. Bylo na něm znát, že o tom uvažuje. "Takže on o tebe nestojí, že je to tak?"
Ten chlapec moc taktu nepobral. Co naplat, jaký otec… "O co ti vlastně jde?"
Draco se mírně uculil. "Před tebou nic neutajím, Severusi."
"Přesně tak. Tak ven s tím," zahleděl se na něj Severus pátravě. Všechno šlo podle plánu. Harry pomalu, ale jistě, mířil do jeho náruče, zatímco Draco nejevil žádný zájem. To však přitahovalo Dracovu pozornost, která jen zvyšovala Harryho posedlost.
"Rád bych věděl, jestli je volný," objasnil mu Draco. "Ale pokud o něj máš zájem, nebudu ti překážet."
Zatracenej lhář. Draca Severusovy city vůbec nezajímaly. To, co Draco chce, to taky dostane. Včetně Harryho. Severus znal Harryho lépe než kdokoliv na světě a věděl, že by s Dracem nebyl šťastný. A právě tohle chtěl Severus Harrymu ukázat.
"Vlastně," začal Severus. "Přemýšlel jsem o tom, že bychom o víkendu mohli zajít do klubu." Tímhle prohlášením vzbudil Dracův zájem. "Vím, že proti tomuhle druhu zábavy nic nemáš a Potter půjde určitě taky."
"Skvělej nápad, Severusi. Rád s vámi půjdu," prohlásil Draco dychtivě. Až příliš dychtivě. Severusovi bylo jasné, že už teď Draco spřádá plán, jak Harryho dostat.
Severus si byl dobře vědom toho, že musí jednat rychle. Díky úspěšnému mámení Harryho smyslů se však cítil poměrně sebevědomě. Měl by být schopen získat Harryho pozornost a zároveň poukázat na Dracovu sebelásku.
Draco opustil Severusovu pracovnu o pár minut později. Vůbec mu nedošlo, že se Severus vždy chytře vyhnul přímé odpovědi na každou jeho otázku.
"Co tím myslíš, že jdeme ven?" zeptal se Harry. Ve tváři se mu zračila směs zděšení a překvapení.
"Půjdeme do klubu. Pozval jsem Draca," odpověděl mu klidně Severus. Zatímco Harry váhal, jestli se toho podniku má zúčastnit, Severus se šklebil. "Jak chceš, aby se do tebe zamiloval, když mu k tomu neposkytneš žádnou příležitost?"
Harry zamrkal. "Dobře. Tak jo," zamumlal přesvědčen Severusovýmy slovy. "Nemyslel jsem, že to bude tak brzy."
Severus podal Harrymu balíček, jelikož si byl vědom, že jeho přítel nemá pro takovou příležitost nic vhodného na sebe.
Harry si prohlížel balíček a při tom si nejistě kousal spodní ret. "Kam vlastně půjdeme?"
"K Aladinovi."
"K Aladinovi? To je ten nejžhavější kouzelnickej klub v Británii," hlesl Harry nevěřícně. "Tam se nemůžeme vůbec dostat."
Severus o tomhle nepochyboval. Slyšel o podmínkách pro vstup do tohohle klubu. S Dracem a Harrym po boku by s tím neměl být žádný problém. Dokonce ani v tom případě, že Harryho identita zůstane skryta.
"Nebuď teatrální, Pottere," napomenul ho Severus rozladěně. "Jenom si to obleč," ukázal Severus na hromádku šatů, kterou Harry svíral v rukou, "a uvidíš, že se tam dostaneme."
Harry zamrkal. "Opravdu si to myslíš?"
Řekl to s takovou nevinností, která Severusovi lámala srdce. Severus si skoro rozmyslel pustit v tom outfitu Harryho mezi lidi. Sexepíl a čistota byla smrtící kombinace, která přitahovala ty nejhorší typy predátorů.
Trochu Harryho postrčil k ložnici. "Jdi se převléknout."
Harry poslechl. Vzápětí se z pokoje ozvalo: "Kde jsi tohle vzal?"
Severus si povzdechl. Jeho mysl začala horečně pracovat. "Líbilo se mi, tak jsem to koupil. Nenašel jsem však vhodnou příležitost, abych… Myslím, že ty s tím naděláš víc štěstí."
"Opravdu?" objevil se Harry ve dveřích. Rukama klouzal po jemném materiálu, který halil jeho tělo. "Tobě se tohle líbí?"
Severus se ušklíbl. Byl rád, že se rozhovor stočil na něj a ne na tu údajnou "vhodnou příležitost". "Jenom na těch, kterým to sluší jako tobě."
Harry si naštěstí nevšiml Severusova hodnotícího pohledu. "Vypadá to, že máš stejnou velikost jako já," poznamenal, když se díval do vysokého zrcadla, které udělal z polštáře.
Kalhoty mu padly perfektně. Severus skoro zasténal nahlas.
"Tohle si mám vzít do toho klubu?" zeptal se Harry a oblékl si tričko.
"Samozřejmě," ujistil ho Severus. "V tomhle budeš dost elegantní."
"Ale… Není to přece jen trochu odvážné?"
Černé kalhoty končily nízko na bocích, čímž odhalovaly kousek holé kůže pod Harryho pupkem. Tričko stejné barvy bylo úzké, takže obepínalo Harryho plochý hrudník a štíhlý trup. Severus si navlhčil rty jazykem. "Sexy zboží, pane Pottere. Tímhle ho donutíš, aby si tě všiml."
Harry se s náznakem pochyb prohlížel v zrcadle. "Asi máš pravdu. Nepůsobím příliš dojmem, že chci někoho sbalit? Nechci, aby si myslel, že jsem lehce k mání."
Severus se ušklíbl. "Působí to tak, že ses takhle oblékl proto, aby ses mi líbil. Děláš to přece kvůli mně."
Harry se nakonec otočil s úsměvem na rtech k Severusovi. "Ty jsi mi řekl, abych si to oblékl. Nebude to tedy lež." Po dalším kritickém pohledu do zrcadla se zeptal: "Opravdu se ti to líbí?"
Severusův pohled přejížděl po velmi těsných kalhotách, které zdůrazňovaly Harryho pevné hýždě, a stejně jako pohodlné tričko obtahovaly každý sval, linii a křivku Harryho těla. Teď už Severus nedokázal skrývat obdiv, který cítil. "Velmi svůdné," zamumlal.
Zachytil Harryho pohled v zrcadle. Harry zčervenal a odvrátil oči. Popadl lehké sako a vydal se ke dveřím.
"Hádám, že bychom měli jít," řekl chladně a rozpačitě si oblékl sako. Severus doufal, že nebude těžké Harryho z toho saka dostat, až dorazí na místo.

