Tak je to tady. Můj odjezd do Františkových Lázní, 350 kilometeů od domova, přišel. Zbývá už jen pár hodinek, než odsud zmizím. Co to znamená? Nevím, je to šlápnutí do neznáma. Budu mít spoustu práce se samostudiem, dohánění školy, to je šílenost. Budu mezi úplně cizími lidmi. Trochu se těšim, trochu mám strach. Vím, že se mi bude hrozně moc stýskat. Měsíc je dlouhá doba.
V březnu jsem chtěla jet na koncert, jenže toho času tam ještě budu muset být, tak mi to neklapne. Mrzí mě, že neuvidim celou skupinu Negative, svýho Jonneho. Vlastně v tuhle chvíli ani nevím, jak bych si to užila, protože s kamarádkou, se kterou jsem měla ten víkend v praze strávit, jsem se pohádala a teď to je, jako bychom se nikdy nebavily. No jo, co nadělám? Nic. Prostě nechávám věcem volný průběh, kdo ví, jak to všechno nakonec dopadne.
Nevím, jestli se tam dostanu na internet. Notebook s sebou beru, protože v něm mám dané učení, naskenované učebnice, abych se s nima nemusela táhnout. Můj den tam bude vypadat asi tahle: budíček, procedura, snídaně, procedury, oběd, procedury, učení, večeře, učení, volná zábava. Doufám, že chytnu spolubydlící tak nějak v pohodě, pokud možno v mém věku, abychom si aspoň trochu rozuměly.
Přemýšlím, co vlastně o svém pobytu tam vím. Jo, že tam strávím měsíc. A že budu chodit na procedury. A že do deseti večer musím být na hotelu. Jinak? Nic :'( Achjo. To je za trest tohle, ne k vyléčení! Ale třeba to nebude až tak moc nesnesitelný. Pro jistotu beru sluchátka, notebook, mobil, knížky.
Vzkaz pro SBčka: Nemažte si mě, prosím. Pokud budu mít možnost, příjdu se k Vám podívat, vždyť víte.
Tak paaa! Loučím se... :-*


bééé
mě se bude stejskáááát doufám že občs pšíííídeš ke mě na blog....A kvůli čemu tam vlastně jedeš
?