Vánoční blázinec se rozjel. Celý víkend jsem v podstatě nebyla k zastižení. Pekly sme s mamkou a mladší sestřičkou cukrovíčko, bylo to supa. Strašně jsem vyšilovala kvůli zdobení - vůbec se mi to nechtělo dařit :-D Buďto mi to někde šmrnclo víc než sem chtěla, ujela mi klepající se ruka, nebo sem se omylem opřela o hotovej perníček a to mě fakt dopalovalo. Linecký bylo snad ještě horší, kolečka se mi šišatily, jedno bylo tlustý, druhý tenký. K zabití fakt že jo :-D V sobotu sem opět byla ve Skřivanech spravit si náladičku. Zalezli sme k Míšovi a byla tam spousta dalších lidiček - stále přicházeli a odcházeli. I když se to potom k závěru večera trochu zvrtlo, bylo to fajn. Já sem šíleně moc ráda, že mám za kým jít. Že pro mě zmizel můj svět uzavřený do čtyř stěn a jednoho počítače. Je pryč se vším, co v něm bylo. Můj svět se přestal skládat z bedny, myši a klávesnice, monitoru a lidma "za ním". Už nic abstraktního. Nic "tam někde v dáli". Je to šechno tady u mě. Pár kroků. Schovávám v dlaních spoustu nových věcí. Pevně si je střežím a už je nikdy, přísahám, nikdy nevyměním. Počítač (resp. notebook)? To je teď jen zpříjemnění večera, chvilky, kdy nemám "do čeho píchnout". Už to není ta nejnutnější potřeba. ♥
Říká se: "Neopouštěj staré známe pro nové". Změna je ale život. Každý chybuje. Jsem si vědoma svý chyby. Opustila sem. Myšlenkama a srdcem sem opustila. Ale je tak špatné opustit "někoho tam v dáli" za "někoho tady u sebe"? Je to bezohledný a sobecký? Možná. Možná taky za okolností, za podmínek který mi byly osudem předloženy, ne. Lituji toho? Ne. Něco začlo, něco končí. Postupně se z ohně stanou jen žhavý uhlíky. Potom jen pár jisker. Nakonec zbyde tma a popel. Čas změní situaci, způsob života. Zůstanou vzpomínky? Zůstanou. Zmizí? Nezmizí. Jen se uloží na místo, na které zajdeme jen občas. Jako do starého denníku, který jste si psali v od svých patnácti do dvaceti a přečetli v pětačtyřiceti. Přestávám psátt, ukládám ho do krabice, schovávám na půdu a možná ho za pár let objevím a přečtu. Zavzpomínám a zamyslím se, že teď je vlastně všechno úplně jinak.
Zase na mě přišla vypisovací nálada, která odbočila od weekendu, který dneškem končí :-) Jdu spinkat, jsem už opravdu unavená. Dobrou noc :-*


Zlatíčko, to je tak krásný...opět v některých pasažích poznávám sebe a svoje pocity z lidí a dění kolem mě...nemá cenu trápit se pro něco co už je dávno mrtvý, zapomenutý a bezvýznamný...a je jen dobře, že si opět začala žít tak jako dřív, že jsi mězi těma s kterýma je ti dobře:)...jen jednu maličkost....na mě prosím nezapomínej!...i když sme od sebe daleko (myslim tim že si víceméně pořád v hradci)...vždycky budeš moje nejlepší kámoška se kterou sem vyrůstala, ta co mě naučila poprat se se životem, ta se kterou sem zažila super momenty i dost těžký chvíle...vždycky pro mě budeš na PRVNÍM míatě!...ať se stane cokoli, pamatuj že já sem tady pro tebe kdykoli budš něco potřebovat, svěřit se nebo jen tak pokecat...MÁM TĚ MOC RÁDA TERI :-*