close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Polovina...

1. listopadu 2008 v 3:05 | Tereskaa |  Deníček
Občas bývají na světě dva celky, které se rozdělí, občas to jsou dvě poloviny, které se spojí...
Nebo to je obojí najednou, nejdřív nic, dvě poloviny, pak se něco spojí a pak opět rozdělí...
Já byla sama, jedno malý nic... Potkala sem někoho, kdo mi byl tak podobnej... Chvilkama ale působil i slabší... Oblíbila sem si toho človíčka hrozně moc a od začátku ho měla ráda....

********

Občas se někdo chce stát pánem něčích životů... Něco řídit... Plánovat trable a slast, krásu i neštěstí... Někdo tiše sní, někdo hraje v divadle jiní píšou povídky... Dvě osoby psaly takovou povídku, takový příběh... Ze začátku promyšlený, pak doplněný dohadováním a z většiny spontánně odehraný podle nálady... Dva lidé si rozdělí několik rolí aby "hráli" přímou řeč mezi sebou... Sem tam se to doplní (jak to dřív ti dva nazvali) , což je vlastně něco jako vypravěč, který celý děj posune o kousek v čase a okomentuje, co se v přeskočeném období dělo...

Hraní či psaní (říkejte si tomu jak chcete) tohoto příběhu trvá někdy třeba půlrok... Tenhle konkrétní příběh trval zhruba 4 měsíce... A skončil vlastně nedopsán 31. 10. 2008... Proč? Protože autoři toho příběhu se neshodli - v osobním životě... Řekli si konec a tím skončil i příběh... Paradox toho všeho je, že každá osoba má u sebe část příběhu... Jedna první a druhá druhou část... Příběh je rozdělen a nedokončen... Co ty lidičky uvnitř povídky? Můžou za to? Jejich život najednou udělá "pause" či dokonce "stop"? Ne neskončí... Ten, kdo má druhou část příběhu dopíše konec... Jako vypravěč... Ale sám... Už to nebude ono...

********
Znuděná životem "podle rodičů", jsem většinu času, co jsem musela bejt doma, trávila u pc, na chatu a tak podobně...
Navíc jsem do toho začla žít životem Tokio Hotel...
Na tom chatu jsem přesně před rokem a třemi měsíci potkala slečnu, která byla úplně stejná jako já, najednou spřízněná duše, co mi rozumí...
Někdo, koho sem měla najednou tak ráda...
Odevzdala sem své srdce někomu, komu jsem naprosto důvěřovala...

Zklamal...
Vlatně nemluvme o člověku, ale o "ní", o Kristýnce...
Já vím, člověk dělá chyby, má na to právo, z čeho by se pak poučil?
Znáte ten pocit, když někomu všechno baštíte i s naviákem? Věřím, že ano...
Tak i já si tím prošla...
Milovala jsem a věřila naprosto všemu, ale lež má krátké nohy a já se najednou dozvídala tolik věcí, kterým bych snad nikdy nevěřila...
Na povrch se vyplavila (nejspíš) ta skutečná pravda a já se probudila...
Doplatila jsem na svou naivitu... Stejně se jí nezbavím, jsem si tim jistá, prostě ke mě patří...
Budu se o ni spalovat, dokud nenajdu někoho, kdo o mě bude stát, bude znát moje slabiny a bude chránit, aby na ně nikdo neútočil...
Taková chvíle nepříjde hned...
Trvá to měsíce, roky a možná třeba nepříjde nikdy... To nechám osudu...

********
Dělali jste si někdy "skříňku vzpomínek? Já ne, ještě nikdy... Vlastně už jednou jo... Nedávno, je to pár týdnů zpět... Krabičku, do který schováte vzpomínky na určitý období... Strčíte ji na půdu, do skříně, kamkoliv... Pak ji jednou objevíte, vzpomenete si... Většinou jen na to hezký...

Chci si jednou vzpomenout na to nejkrásnější, co jsem s Kristýnkou zažila... A že těch chvil nebylo málo, to mi věřte... I když se stala spousta věcí, co by se vůbec stát neměla, nikdo nemá sílu ani právo to napravovat... Minulost nezměníme... Poučme se z chyb a pokračujme dál, jinak, s jinými...

********
Kristýnko?
Odpouštím ti...
A loučím se...
Opouštím lásku, přítělkyni, kamarádku, sestru...
Opouštím hlavní hrdinku v našich povídkách...
Každej příběh má svůj konec... Tenhleten náš skončil, možná otevřeně ale skončil...
Třeba někdy někde začne nový, nevím...
Není to tak dlouho, dala jsem si takový heslo a hodně nad ním přemýšlela...
Odpouštím a opouštím...


Sbohem Kristýnko!
 


Komentáře

1 ღKikuSZenQaღ ღKikuSZenQaღ | Web | 1. listopadu 2008 v 3:11 | Reagovat

Já věřim tomu,že se to dopíšem....Že někdy dopíšem i náš reálnej příběh...

S těžkym srdcem odcházim..

...Mužu si za to sama..

Sbohem..

2 Princess Princess | 1. listopadu 2008 v 11:59 | Reagovat

Ahoji lidičky...kdo ste četl tohle četl...možná si říkáte co je to za kravinu, možná vás to dojalo a opravdu ste se nad tím zamysleli, což je jen dobře...já osobně tenhle příběh trochu znám , teda spíš jen tak okrajově tuším co se tu dělo a za sebe mlžu řict, že někdy je opravdu lepší něco skončit, aby mohlo zase něco začít. Hodně štěstí Teri :-*

3 Tereskaa Tereskaa | Web | 1. listopadu 2008 v 19:07 | Reagovat

:-* ThX you my angel :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama