Když du psát tenhle článek, tak upřímně nevím, co říct...?
Je to jedinečnej člověk. Svůj. Neexistuje nido další jako je ona. Alespoň v mym životě ne...
Uvidíte princeznu, pocítíte jemnost, pocítíte drsnost a poznáte ďábla...
Je ale jen na vás, čeho se chytíte...
Zažily jsme toho spolu vážně hodně, známe se přes rok a to už je celkem dlouhá doba, když si pomyslíte že váš život probíhá ve stydlivosti a "inkognitem" na internetu. 28.7. byl ten den, kdy sem se jen tak znuděně poflakovala na internetu, chatu lide.ct v místnosti Tokio Hotel. Furt samý otravnosti o TH hře, psaní povídek atd.. Jen jedna slečna napsala o něčem, co máme společnýho. Twincest dvojčat Kaulitzových. Jes, toho sem se chytla... Tak jsme se seznámily :-)
Hnedka asi druhý den jsme si vyměnily icq, potom telefonní číslo a už to jelo. Z dvou hodin denně strávených na chatu se stalo pět, šest, osm, jedenáct, celá noc... xD No jo, když se najdou dva blázínci kteří mají přtele všude po světě skrze internet a hledají další...
To bylo fakt mrtě společnejch dní, nocí, víkendů... Furt na netu, furt bylo o čem kecat, furt si psát, posílat obrázky, videa... Telefony na skajpu. Hádky s rodičema, který nechápali že jejich drahé a těžce stvořené a vychované děti chtějí být spolu na netu....
Pak sme se viděly, skoro rok po našem seznámení... V květnu, 22. Od toho dne mi připadá jakoby se několik let smrsklo do období květen až září 2008... Fakt se toho stalo taak šíleně moc. Nikdy v životě nezapomenutelný zážitky...
Jenže časy se mění a lidi s ním, my dospíváme a svět internetu už je nám málo (teda mě)...
Spadla sem do světa reality a rozhlížim se a nesměle vkračuju... Klidně bych vrátila čas o rok zpět, na ty začátky... Ale už to nejde. Svět jde dál a my s ním...
P.S. Naše hry přetrvávají doteď... :-) co má člověk na tom netu pořád dělat... x)


*scratch*sem jaká sem...
Rozhodně nejsem splachovací a dost často si prosazuju svůj názor..Taky sem hodně upřímná...Což víš..
Za to já nemůžu...